V principu záleží na dvou věcech - jednak pro který druh bude výběh určen, jednak (druhak) jestli chcete mít napodobený výsek (relativně) přirozeného prostředí daného druhu, kus užitkové zahrady s výběhem nebo okrasnou zahradu s výběhem.
Stromy se obecně příliš nehodí, někdy je nutné se s nimi smířit, protože v daném místě byly zasazeny dřív, než se našinec rozhodl vybudovat tam výběh. Vhodné jsou pro přistínění výběhů, například pro Manourie, které otevřený prostor a sluneční úpal moc dobře nesnášejí.
V případě čistě okrasného užití je rozumné zvolit u nás mrazuvzdorné druhy, spíše drobnolisté, aby nevadilo sestřhávání větviček. Pro mediteránní - středomořské želvy rodu Testudo (snad s výjimkou Testudo horsfieldii ty nejběžnější) je vhodné využít spíše druhy, které tolerují přisušení, slueční úpal (takže se vynechají nyní módní japonské javory jako Acer palmatum) a samozřejmě vyšší obsah vápníku v půdě. Vhodné druhy byly už víceméně vyjmenovány, tedy skalníky (Cotoneaster), zimolezy (Lonicera), Ibišek syrský (Hibiscus syriacus), z dubů např. dub cer nebo šípák (Quesrcus cerris nebo pubescens), javor tatarský (Acer tataricum) a obdobné dřeviny, které lze udržovat v keřové podobě. Užitkové plodiny jsou již zmíněné angrešt, rybíz nebo tzv. kamčatská borůvka (Lonicera kamtschatica), kanadské borůvky se nehodí kvůli své kyselomilnosti a vápnostřežnosti. Fíkovník (Ficus carica) je možné použít, ale pokud chceme plody, je nutné se pídit po partenokarpické odrůdě (nepotřebující opylení), navíc schopné v našich podmínkách i dozrát.
Jako podklad se hodí traviny snášející přisušení a sešlap, typicky kostřava ovčí (Festuca ovina), na malém prostoru žlevy zničí ale i tu. Je nutné si uvědomit, že pokud není výběh opravdu extrémně veliký, nechová se v něm želva tak, jako se chová v přírodě, kde má svou docela dlouhou trasu, na které se tu a tam zastaví a jednou dvakrát odhryzne.
Pro napodobení středomořského prostředí je trochu problém, že mnohé tamní dřeviny jsou v našich podmínkách nemrazuvzdorné, tamní makchii (mimochodem je to sekundární biotop po vykácení původních stálezelených lesů, provedeném ještě v antické době) tvoří povětšinou pichlavé drobno- a tuho-listé druhy, jakž takž snáší naši zimu např. polokeř Listnatec pichlavý (Ruscus aculeatus), z krásně kvetoucích Cístů naši zimu snese jen vavřínolistý (Cistus laurifolius), efektní druhy jako vřesovec stromový (Erica arborea - jeden z mála vyžadujících vápník), planika obecná (Arbutus unedo), myrta (Myrtus communis), vavřín (Laurus) a další nesnesou naší zimu a musjí mít buď bezmrazý skleník, nebo musí být přeneseny na zimoviště. Myrtu může vzhledově nahradit již zmíněný zimolez. Drobnolisté duby, kterým naše zima moc nesvědčí (cesmínolistý nebo kermesový a jiné - Quercus ilex a coccifera) lze nahradit cesmínou (Ilex aquifolium). Vhodná literatura je např. Václav Zelený - "Rostliny Středozemí" (Academia 2005).
Pro napodobení vzhledu tropického výběhu doporučuji návštěvu stránky Yuccaland - http://www.yuccaland.cz
kde lze najít ledasco i dost dobře mrazuvzdorného. Běžná zahradní Yucca filamentosa se podle jedné přednášky uplatnila ve výběhu Chersina angulata, protože pod ní samice ráda kladla vejce.