Ahoj, s těmi pěvci bych to neviděl tak špatně. Koňadra není to samé, co karduelid. Ti se dožívají naprosto jiného věku, nelze srovnávat věk červenky nebo rehka se zvonkem, stehlíkem, nebo třeba zvonohlíky. Predace je záležitostí dosti náhodnou, jak se dá mnohdy přesvědčit v přírodě, kdy stačí být v nevhodnou dobu na špatném místě a odnese to živočich, který neměl jediný důvod nepředat ten nejlepší genofond. Ano, je větší pravděpodobnost, že to odnese nemocný či jinak handicapovaný jedinec, ale tím kříženci zdaleka nejsou, obdobně jako mutace. Navíc s čím dál větším vlivem lidské činnosti na populace predátorů, lhostejno zda rysů, vlků, pum nebo dravých ptáků jde mnohdy ruku v ruce spíš chudnutí genofondu právě díky nízké selekci (viz srnčí, vysoká atd, kde až na vzácné výjimky probírka čistě závisí na myslivcích). Pokud ještě chvíli zůstaneme třeba u kříženců exotů, pak se běžně chovají ve stejných podmínkách, jako mají naši ptáci. Ať už se tam do volier umisťují odchovy z proletovaček, které se vylíhly pod kanáří samicí v kleci, nebo se v naší přírodě přímo narodili, byť za "pletivem" (cennější jsou kříženci, kde matkou není kanářice, ale samice našich ptáků). Taková zvířata mají sice k dispozici krmení (často i méně než ptáci na krmítkách), ale jinak jsou vystaveni totožným vlivům (pokud pominu predaci) jako naši ptáci, stejně jako dostávají specifické zrniny či směsky odpovídající rodičovským druhům (stehlíci pcháče a bodláčí semena, čížkům se předkládají semena bříz, olší, křivkám jadra a semena jehličnanů), tedy proces domestikace či přežití na základě chovatelem nastolených podmínek není až tak nepodobný podmínkám přírodním. Mimochodem už původ kanára, který není až tak zřejmý počítá s jednou tezí, kde došlo k potopení lodě, která vezla samečky tehdejší "zpěvné verze" a po ztroskotání se utečenci spářili s místními samičkami kdesi v mediteránii (mimochodem křížení kanára a třeba zvonohlíka zahradního je nejen běžné, ale potomci jsou všichni plodní. On i zvonohlík zahradní je u nás nepůvodním druhem, který se objevil v Čechách přirozenou cestou až mám pocit po 15.stol. ), odkud se poté dostávali dále do Evropy. Není tajností, že už v té době se vyváželi záměrně jen sexovaní samci, aby si prodejci netvořili konkurenci. Takže pokud se vrátím k těm tzv. barierám, nefungují tak, jak si je v prostředí učeben představujeme. Dříve se uváděla řada barier, nepřekonatelná pohoří, ostrovní výskyt, jiné teplotní nároky. Jistěže je dokážeme v chovech překonat, byť je třeba si stále uvědomovat, že se bavíme o křížení spontánním, tedy nikdo si nehraje s pipetami, nepřenáší ani neimplantuje vajíčka, ani neměníme kmenová jádra buněk za jiná. S těmi pavouky bych si taky moc jistý nebyl, možná to platí v našich končinách, ale situace je naprosto jiná v tropech a pochybuji, že se lze v současné době opírat o nějaká odborné práce. Velmi špatně se určují hysterocrati, lasiodory, avicularie a desítky dalších, mnoho z nich vykazuje přechodné typy a prokázání čistého druhu, lokalitní formy nebo křížence je srovnatelné se science fiction. Na druhou stranu by nemělo fungovat, že se nám je v chovech daří tak dobře křížit, resp. na sebe třeba pouštějí opačné pohlaví jiného druhu ochotněji než druh vlastní. Takové příklady je možné jmenovat i u brachypelem, kdy agresivní samice třeba emilie na sebe bez potíží pouští samce albopilosy a dokonce jej nechává i po páření na živu, zatímco svoje samce usmrcuje a kde déledobé soužití v jednom prostoru je naprosto nemyslitelné. V podstatě něco podobného, ale bez agrese, se děje třeba u regiusek z různých oblastí, které se nám spolu nepáří či nezabřezávají, byť se jedná o totožný druh, zatímco se nám někteří takoví jedinci páří ochotněji s krajtami komplexu curtus. Bariery už nepadají ale jen v chovech, těžbou zeminy, hornin, kácením lesů, odvodňováním se bariery ztrácejí na spoustě míst, lodní doprava či kamiony denně zavezou nové druhy na nová území. A jak jsi správně poznamenal, v chovech velmi silně vstupují další faktory, které mohou z daných zvířat udělat ať ubožáky, nebo naopak vitálnější zvířata, než jsou rodičovské druhy, což je markantně vidět právě na křížencích korálovek a užovek. Chovatel je totiž alfou a omegou, ať se jedná o chov mutačních zvířat, kříženců nebo údajně čistých přírodních druhů v chovech. Při tomhle mě napadá, že to je tak deset let, co jsem četl, že v Everglades mají herpetologové znatelné problémy s determinací užovkovitých hadů, kteří tam vykazují různé stupně hybridizace s ohledem na dosažené filiální generace. Za příklad by mohla posoužit populace našich původních "přírodních" guttat v chovech před deseti patnácti lety, kdy se tam na několika různých místech "přimíchaly" geny obsolet. Dvě tři generace dál a fenotypicky už zvířata křížená na guttaty moc rozdílů nevykazovala. A koho by napadlo počítat té čistokrevné české guttatě ventrálie, kontrolovat pileus atd? Stejně tak se dlouhou dobu nerozlišovala lampropeltis mexicana od alteren, přestože se lišila i barvou duhovky. A zatímco v našich končinách uznáváme dva poddruhy triangulumek - sinaloe a nelsoni, pak američané mají na taxonomii náhled jiný a v chovech je běžně míchají. Zatímco na Ládví je takový odchov bastard, v Hammu není. Ano, skutečně do toho vstupuje moc dalších faktorů, které to ovlivní.