Ahoj, jen bych rád upřesnil, že diskuse se odvozovala od toho, že kříženci savců a jiných druhů jsou neplodní, neustále se to tvrdí a dokonce učí, nevedl jsem stežejně debatu o tom, jak často se potkáváme s kříženci v přírodě. Ale když už jsme to převedli za prahy našich domů, pak proč ne. Mezidruhové i mezirodové (se změnami a zakládáním nových rodových jmen se řady mezirodových kříženců silně rozšiřují) křížení není věcí tak vzácnou, jak je nám předkládáno, s tím pro změnu nesouhlasím já. I v tak malé zemi jako je ČR je docela dost příkladů, ať už se jedná o křížence lejsků, kosů, kosů s drozdy, jikavců s pěnkavami, když to vezmeme k rybám, pak jsou tu i cílená křížení druhů vyznačujících se gynogenezí (introdukovaný carrasius gibelio), byť jde jen o spuštění rýhování jiker, resp. vajíček, klasických kříženců je díky společným trdlištím víc jak dost. Namátkou stačí naši kaprovití, sám jsem měl sbírku vlastních úlovků poskládaných z našich kříženců (jelci s ploticemi, cejny, cejnky, kaprokarasi, kapr x lín atd.) Když přitvrdím, pak si dovolím citovat pana Ivana Zwacha, kde křížencům našich kuněk věnuje vlastní kapitolu a kde doslovně uvádí, že "kříženci našich kuněk (bombina bombina x bombina variegata) se vyskytují na většině našeho území a je to taky nejpočetnější forma kuněk u nás". Dovolím si další větičku vztahující se k zobrazené mapce v jeho knize Obojživelníci a plazi České republiky z roku 2009:" Zde (myšleno mapku) je zaznamenáno rozšíření (černá barva) a předpokládané výskyty (žlutá barva) kříženců našich kuněk. Vše se však stále mění a tam, kde ještě před několika lety žila čistá druhová lokální populace, se již běžně vyskytují kříženci. Obdobně se ve stejné publikaci nachází řada fotografických dokumentací našich obojživelníků z nichž jsou někteří úspěšnější, jiní ne a v brzku hynou. Klepton "esculenta" je nošením dříví do lesa (čekám, že opět někdo poznamená, že bez rodičovských druhů nejsou schopni existence, což nic nemění na faktu, že tu jsou už velmi dlouho). Kříženci čolků jsou u nás tak běžní, že jsou vídáni a dokumentováni častěji, než aberantní formy(a že ani těch není málo)a vzácně se objevující neotenie. Opět je třeba poznamenat, že ač došlo v poslední době k taxonomickým změnám, kříží se nám vesele dál. Naše teorie či poznatky jsou skvělá věc, ale tak jako se všechno mění, prochází vývojem, tak se mění i prostředí a bariery jsou znatelně lépe překračovány. Z map výskytu brachypelem, jež jsou běžně k dispozici je ztěžka poznat víc, než že někde končí výskyt klaasi a hned "nad ní" se vyskytuje emilia (zrovna u emilie se dá dobře pochopit, že většina samic samce jiného druhu neuvidí s ohledem na jejich areál, nicméně na jihu se potkává právě s b.klaasi.) Ta kolegyně z Manchasteru s těmi emiliemi s vysílačkami dospěla stran pohybu k jakému výsledku? Že jako většina samic se drží (mimo třeba nomádských smithi) u svých úkrytů nebo nor a že to jsou samci, kteří je navštěvují? Nebo to co psal už Gertsch (1979), že pokud je pro druh oblast vyhovující jak po potravní nabídce, tak stran vhodné půdy pro budování nor, pak nemají potřebu se šířit do nových oblastí? Původní rozšíření v přírodě bere za své, jak ze strany úbytku populací, tak i ze strany expanzí řady druhů na území nová. V srpnu roku 1996 byly poprvé nalezeny v hájích citrusovníků v St Lucie County, západně od Ft. Pierce na Floridě introdukované Brachypelma vagans. Následné průzkumy ukázaly, že se nejedná o pár kousků, ale prosperující populaci a že místním jaksi unikali z dohledu přes deset let. Pokusy o jejich vyhubení byly doposud bezúspěšné..
Přírodu miluji proto, že v ní pořád tápeme. Snažíme se škatulkovat, třídit, snažíme se pochopit. A jednoho dne ráno vyjde slunce a všechno je jinak.
Ahoj a všem pěkný den

PS:na vyšším věku karduelidů trvám. Jen pro příklad tu mám před sebou práci, která se zabývá přepeřováním ptáků z juvenilního šatu do peří dospělců ve Velké Británii. Celkovým obsahem zatěžovat čtenáře nebudu, ale uvedu jen následující pasáž..letos v zimě, od začátku listopadu 2003 (kdy jsem se vrátil z USA), do dnešního dne (12. března 2004) jsme odchytili 109ks Greenfinches (zvonek zahradní, carduelis chloris) v mé zahradě a v blízkosti nocoviště v severním Cheshire. Ve 42 případech se jednalo o dospělé ptáky ve věku 4 až 6 let... Nakonec to kroužkování přeci jen k něčemu je.