Hodilo by se dát sem třeba fotku nebo plánek, nejlíp s údajem, jaká je tam hloubka a jaký objem vody. Když se během října přestanou krmit, není problém, aby vydrželý do jara. Tak po čtrnácti dnech poté se odcucne odspodu kal, aby jeho rozklad neodebíral kyslík a z vodních rostlin se odstraní nahnilé nebo přebytečné kusy. Voda se pak doplní čistou studenou. Je docela s výhodou, když tam je nějaká plocha zarostlá rákosím, vodními kosatci, sítinou, puškvorcem nebo podobnými pevnými bahenními rostlinami s dutými listy nebo stonky, zdá se, že třeba bahenky (Emys orbicularis) s oblibou zimují v jejich blízkosti (pozorování RNDr. Petra Kodyma). Pochopitelně to také napomáhá odebírat z vody dusíkaté látky z výkalů a zbytků potravy.
S rozbíjením ledu během zimy to je trochu sporné - může to želvu, vegetující u dna, vyrušit, vyplave nahoru zjistit, co se děje a zamrzne do nově se tvořícího ledu. Co se hodí udělat, je nechat tam zamrznout plastovou hadici, když má led tak 3 - 4 cm, odsaje se trochu vody, aby vznikla cca 5 cm bublina pod ledem jako tepelná izolace.
Ten metr hloubky a kubický metr vody na kilo váhy želvy nebo ryb platí pro stojatou vodu, u průtočných systémů může být v našich zeměpisných šířkách hloubka i menší. To proto zvládnou zimovat i v nepříliš hlubokém potoce - v zimě zajišťuje dostatek kyslíku.
Nevýhoda je, že se během zimování trochu obtížně kontrolují, ale zrovna TSE vydrží skoro všechno, snad vyjma zamrznutí v ledu (to snesou Chrysemys picta marginata).