Rozbor trusu není špatný nápad, nicméně co dál? Pokud želvu tzv. odčervíte, zvlášť velmi malou, připravíte ji o poslední zbytky možností získávat z luční směsi prakticky jakékoli živiny. Bez vyvážené střevní mikroflóry vám želva zahyne hlady, ať sežere luční směsi kolik bude chtít. A ona moc chtít nebude..... Navíc krmit luční směsí přes zimu je téměř nemožné a seno vám tato želvička nejspíš nevezme. A slunce v našich podmínkách je od října do května pouze zbožným přáním, nahrazovaným "umělotinou" z výbojek, v horším případě ze zářivek. A pokud dáte takovout želvu zimovat, na jaře vás nečeká nic hezkého.
Prakticky neznám chovatele želv, který se obejde bez doplňování vápníku, dalších minerálů, mikroprvků a vitamínů pomocí komerčních preparátů, se skořápkami u želv nevystačíte.
Mám pocit, že prvotní problém je co nejdřív želvu vůbec "rozežrat", rozběhnout metabolismus a nastartovat růst, protože pokud se to nepovede teď, tak už asi nikdy - pokud neroste čtyři měsíce, je někde závažný problém. Ještě nějakou (třeba i dlouhou) dobu bude přežívat, ale pak neodvratně zahyne na selhání metabolismu. A pokud na takto handicapované zvíře nasadíte poučky typu slunce, seno, příroda - tak ten konec jen urychlíte.
Rád bych, pokud někdou má hermannku odchovanou od vylíhnutí do dospělosti jen na lučních bylinách, sluníčku a skořápkách, aby přihodil fotodokumentaci, hrozně rád se přiučím.