Jedna želva nebo dvě?
Ahoj, před měsícem jsem si domů přivezla letošní mládě želvy vroubené. Želvík je super, běhá po terárku, baští jak o život a vypadá spokojeně. Jednou jsme jej vzali mimo tera a na stole objevil keramické kamarádky:) Ty se mu evidentně zamlouvaly a snažil se o kontakt. Zkusili jsme mu tedy jednu dát i do terária a to samé. U chovatele vyrůstal v tlupě svých sourozenců, tak se chci zeptat, zda by nebylo dobré pořídit mu kamaráda nebo kamarádku....:) Díky za odpověď.
bylo a to nejlépe od stejného chovatele (kvůli karanténě)
Tiež by som radšej vymenil tie keramické aspon ešte za dve živé.
pokud máte finance, souhlasím s předešlým názorem
nebojte se toho, aspoň se želvička nebude cítit sama 
Tiež som mala najprv jednu korytnačku a rozhodla som sa jej dokúpiť kamarátku. Veterinár (ktorý nemal ani zakladné vedomosti o korytnačkách a ktorého som hneď potom zmenila) mi to odporučil. keď som jej kúpila kamarátku (ten istý druh a približne rovnaká veľkosť), dopadlo to tak, že sa nonstop napádali a mali tendenciu hrýzť a nebolo možné ich chovať v jednom teráriu, čiže každá má svoje vlastné. Až potom som sa na internete dočítala, že korytnačky sú od prírody samotárky, čiže im spolubývajúci(a) v teráriu nechýba. Ale inak vôbec neľutujem kúpu korytnačky číslo dva a následne ani korytnačky číslo 3, lebo sú to azda najmilšie tvory, aké existujú a nevymenilA by som ich za nič na svete
Mláďat evropských želv klidně můžete chovat v jednom teráriu více, sice to nejsou společenská zvířata, nicméně se domnívám, že chov ve skupinkách jim spíše pomáhá - vzájemná stimulace k pohybu, ale třeba i k přijímání potravy. Rozhodně jim to neuškodí. Trochu jiná je situace u želv dospívajích či dospělých, tam se samci leckdy "nemusí" a dokáží se tvrdě napadat (zejména Horsfieldky). Samci velmi vytrvale obtěžují i samice, takže pokud míchaná skupinka, tak ve výběhu. U samic se vzájemné napadání zdaleka tolik nevyskytuje, i když občas dojde třeba k přetlačování či projevům nadřazenosti, ale bez následků.
No další věc je, máte-li v plánu odchov. V tomto případě je nesmysl brát zvířata od stejného chovatele z hlediska příbuzenského křížení. S agresivitou želv mám také nějaké zkušenosti a konkrétně v bytových podmínkách už může být problém od sebe oddělovat takto prostorově náročná zvířata (tvrdím, že evropské želvy nejsou do bytu moc vhodné). V práci máme poměrně velkou skupinu marginat s horsfieldkama, jsou tam starší i mladší kusy a vycházejí spolu bez problémů, stejně jako hermanky a sulcaty. Želva je však spíše samotář, takže společnost nutně nevyžaduje. Je to jen na vašem uvážení.
Želva je však spíše samotář...
To máte vypozorováno z přírody ? Nebo jste na to přišel jen čtením "odborné" literatury ? Nebo jak ?
A v dotazu šlo o společnost pro 1 želvu ne o chov, tudíž vyhnutí se min. půlroční karanténě lze nejlépe přírustkem od stejného chovatele...
Vypozorováno z přírody to nemám - bohužel. Chovám pouze vodní želvy a u těch je spousta druhů vyloženě agresivních na sebe navzájem. Jak jsem popisoval náš chov v práci - skupiny suchozemských jsou bez problému. Ačkoliv samci se často pokušejí o páření ( Centrochelys sulcata, Testudo horsfieldi, Heosemys spinosa - i když to není klasická "suchozemka" )ale nijak extrémně samice neobtěžují. Samozřejmě, pokud člověk neusiluje o odchov, klidně ať si pořídí sourozence. Taky dávám za pravdu tomu, kdo psal, že se více mláďat "povzbuzuje" při krmení a podobně. Na druhou stranu si myslím, že želvy se vyhledávají výhradně kvůli páření. To, že se dají nalézt pohromadě je podle mě díky jisté oblibě určitých míst (potrava, kladiště, zimoviště), ale to hádám - nemám načteno ani napozorováno. Rovněž si myslím, že želvě je ukradené, jestli je sama nebo se sourozencem. Takové to - s nadsázkou - "kupte jí ještě kamaráda, ať není osamělá" je podle mne nesmysl. Samozřejmě se tady nechci pouštět do nějakých rozepří, takže to shrnu. Určitě by vyzdvihl fakt, že se jedná o největší Evropskou želvu. Pokud má majitelka místo tak akorát, ať si to dobře promyslí. Pokud má zahradu, nebo nějaký prostorný letní výběh a na zimu buď dostatečně velké terárium nebo vhodné zimoviště, tak jen do toho, ale osobně si myslím, že by v tomto případě byla škoda nepokusit se tyto želvy odchovat. Pouze můj názor.
Pokud má zahradu, nebo nějaký prostorný letní výběh a na zimu vhodné zimoviště, tak jen do toho,
tak s tímhle lehce upraveným 100% souhlas
jinak mám "vypozorováno" že skupinově odchovávaná mláďata, pokud se např. ve velkém výběhu "ztratí" vcelku "peláší" nazpět do skupiny, kde se evidentně cítí asi spokojenější
jinak ze svého mládí pamatuju údolíčko v podhůří rum. hor ,kde jsme pravidelně našli v rozmezí cca 3 - 8 let vždy skupinku dospělých želv (a některé byli díky různým poraněním a jizvám na krunýři rozpoznatelné )které tam možná jsou až dodnes, takže si myslím, že "samotáři" u želv jsou hlavně dospělí a dospívající samci, a to jen po cestě "za holkama" a že samice žijí zřejmě ve volných skupinkách na místech, které jim poskytují vše potřebné k životu ...
S tím v podstatě souhlasím, taky si myslím, že některá místa, ke slunění, kladení vajec atd. využívá společně více samic. Má to i svou logiku, kdyby byly samice roztroušené po jedné, měli by asi chudáci samci co dělat, aby nějakou našli )) Pokud máte tyto věci vypozorované, rád se přiučím. Zajímalo by mě, jak je to s mláďaty v přírodě. Podle mne se rozprchnou, každé svým směrem, ale to je jen má doměnka.
Do suchozemských želv se nepouštím právě z prostorových důvodů. Zahradu jsem měl, ale už nemám, takže ani jezírko. Trachemysky budu opět letnit na balkoně, ale kajmanka mě asi brzo vystěhuje ))