Cerasteska neplive
Její vhodnost pro začátečníka je lehce diskutabilní. Mláďata v zajetí většinou striktně odmítají potravu (teplokrevné obratlovce), tudíž je nutné je cpát. Myšaty nebo jejich kousky tak co tři dny. Výhodou ovšem je dostatečně velká hlava a především "drsná" kůže. Pokud se nechá, tak se cerasteska (bavíme se pořád o skupině C. cerastes) krmí dobře, pokud se jí ale nechce a začne se mezi prsty točit, k tomu šermovat zubama, končí sranda. Cerastesky mají docela dlouhé zuby v porovnání třeba s ammodytkama a daleko s něma došáhnou. V přírodě loví v podstatě vše, co "najdou". Hmyz, ještěry a jinou havěť. Aby se vůbec nažraly, potřebují kořist opravdu dobře uchopit a držet - špatně kousnutýho scinka by už nemusely najít. Navíc jsou hodně přesné v útoku. A umí zautočit opravdu nečekaně a do nejroztodivnějších směrů. Jak je to s jejich toxicitou nemám vyzkoušené, nicméně dva známí, kteří měli tu "čest" tvrdí, že to kurevsky bolí. Jaká je mortalita při uštknutí cerasteskou netuším.
Jakmile se ale cerasteska rozežere, což někdy může trvat i rok, přijímá téměř vše co se alespoň trochu hýbe. Mláďata jsou nezřídka kanibalové, takže doporučuji alespoň první rok oddělený chov.
Druhá jejich specialita je, že ale vůbec nedrží na háku. Takže při přemisťování z nádrže se mi osvědčila (ale jen u mladých zvířat) pavoučí metoda. Tedy nahnat do krabičky.

Výhodou je, že jim stačí relativně malá nádrž s větší vrstvou substrátu - ani to nemusí být pravý pouštní písek. Já používám žlutý kopaný písek 0-2 mm pro zásyp zámkové dlažby - nesmí být křemičitý. Tentýž má mládě na dvoře v pískovišti.

To je o cerasteskách z mé strany asi vše. Pokud budou další dotazy a budu-li na ně znát odpověď, odpovím.