Může to být tak i tak, většinou si zalezou někde poblíž terárií v místnosti do nejbližší příhodné štěrbiny, někdy se vydají prozkoumat byt, to většinou v noci, takže je potkávaj spolubydlící, když jdou na záchod. Moje poslední historka, 1,2 m dlouzí hroznýši pošoupli velmi "odborně" (kousek kartonu) zajištěné šoupačky, což jsem zjistil až, když pes výhružně velmi hrdelně vrčel na pelech (o dvě místnosti dál než jsou terária), kde se jeden z hrozňů vyvaloval, Druhý byl spořádaně za svým teráriem, trošku pruda byla, že k němu byl z jedné strany přístup asi tak 2 m štěrbinou a z druhé sice jen půl metrovou, ovšem jen 5 cm širokou, takže jsem se tam rukou nemohl dostat (není nad to mít terári pěkně napasované do rohu a v jednom velkém bloku, s kterým se nehne...), ale nakonec jsem i tohodle řádně zbrocen potem vyšťoural...
Historka č. 2, i když chronologicky č.1, minulý podzim mi uprchlo téměř čerstvě vylíhnuté mládě štíhlovky, ne zrovna vzorně těsnými dveřmi (křivé jak paragraf) vylezlo z bytu a hned druhý den mi domovník výhružně hlásí, že viděl malého skvrnitého hada (první otázka byla, jestli to není zmije) zalézt v suterénu pod schody (bydlím v druhém patře...), hada jsem po několika denním neustálem obcházení místa spatření "pohřbil" neboť tam byla a)štěrbina pod schody vedoucí neznámo kam, b) výtahová šachta, c) podzemní šachta s potrubím. A co se nestalo? Po půl roce od příhody se vracela manželka s výletu a koho, že nepotká v domovní chodbě? Ano, byla tam mrňavoučká štíhlovka, sice byla velká jak po vylíhnutí, ale jinak zdravá a spokojená. Takže tolik o prchání a nalézání hadů.
Malý dovětek, většinu uprchlých hadů zásadně nachází spolubydlící, sousedi, neznámí lidé, většinou s menší či větší fobií z hadů, často manželka, která se pak dovolává vyházení veškerého plazivého tvorstva z domu, což ovšem nemůžeme dopustit...