Mě to samé chování vykazovaly Apalone spinifera. Většinou se to odehrávalo, když se někdo objevil už na větší vzdálenost od akvaterária. Osobně jsem to chování přičítal "žebravosti", to samé totiž dělá řada jiných druhů vodních želv, co jsem choval. Co jsem vypozoroval, tak třeba trachemysky, ale i mauremysky, to samé dělaly až ve chvíli, kdy někoho viděly, moje kožnatky (ferox, spinifera) to dělaly často už jen po bouchnutí dveřmi, jejich otevření nebo prostě silnějším zvuku s tím, že jakmile se někdo přiblížil na 4metry, tak to začlo "na plno". Je otázka, jestli by se tak chovaly i s pískem na dně (od tohoto chovu jsem upustil již záhy při chovu A. ferox), na druhou stranu, pokud je to otázka pocitu hladu, které mají zodpovědně krmené želvy pomalu pořád, tak by v tom substrát nehrál žádnou roli. Spinifera třeba při krmení vyváděla tak, že se byla schopná pomocí svých "ploutví" katapultovat u stěny akvária i na polovinu těla z vody s patřičně vytřeštěným výrazem a nataženým krkem. S jejím chováním bych si hlavu nikterak nelámal. Že toto chování vykazuje víc samice mi také připadá relativně normální s ohledem na "nenažranost" samic želv obecně (třeba čtyři dny nekrmená samice T.s. elegans rozsekala a pozřela molitanovou náplň filtru, kterou opět vyloučila).
Jinak stran slunění malá poznámka. Osvědčilo se mi nízko nad vodu (odhadem 5-6cm nad hladinu) zavěsit 25W žárovku, pod níž byl umístěný plát korkové kůry. Želva jej vlastní vahou potápěla tak, že byla cca polovinou ve vodě, jen část karapaxu čněla nad vodu. V této poloze se kožnatka ráda slunila.