Zrovna arietány se mi snášely v pohodě, měla jsem 1,1 trvale spolu a tam u nich nikdy žádný problém nebyl. spíš bylo nepříjemné to, že ten pár co jsem měla byl dost "akční"- kdykoliv jsem něco dělala v ubikaci, tak ikdyž byl na 2 straně nádrže, tak oba hadi na otevření dvířek okamžitě přijeli podívat se, co se děje a moc by neváhali si kousnout. Takže výměna vody, čištění atd- buď se jim ucpala huba kořistí, nebo jsem používala plastový štít.

právě u těch rodů co jsem popisovala (Protobothrops, Hypnale) to rozhodně nebylo obrazně, páč nebylo pochyb o tom, že se jednalo o úmyslné usmrcení soka- ten had se zakousl na tvrdo, nebyl to nějaký ten takový sekanec, jako obvykle dělají Trimouši a ten uštknutý byl během několika málo minut mrtvý. S krmením to nemělo nic společného. Tam v tom byl vidět jasný záměr zabít, trochu jako když loví kořist a mířené to bylo vždycky na hlavu a krk, nikdy jinam do těla, jako prostě když se občas mezi sebou seknou trimouši...to že ti se občas z nějakého důvodu seknou, to se stává, ale myslím že oni umí dost dobře rozlišit, jestli chtějí jenom třeba varovat nebo dát tím najevo něco jiného, a podle toho třeba i pustit jen trochu jedu, nebo nepustit vůbec- to pak občas mají hadi viditelný vpich po zubu bez ničeho nebo malý otok, který během několika hodin nebo dnů zmizel bez jakýchkoliv dalších komplikací. To se mi stalo už hodně x- dělali to albolábři, insuláři, vogeláci, Popeje- ale to je něco uplně jiného, než když ten had opravdu kousne s účelem zabít.

to úmyslné zabití jsem pozorovala u samců P. mucrosqamatus, byli chovaní spolu v plastboxu a ok. pak ale byli přendaní do terária se samicí a po několika dnech následovala dost brutální bitka. větší samec napadl o něco menšího. to byly kousance fakt na tvrdo, ten útočící had zůstal i chvíli zakousnutý, namotal se na toho napadeného, pár x se překulili, když ho ten kousnutý setřásl a snažil se utéct, tak se útočící zakousl znova. Byl to dost fofr. Ikdyž byli rychle oddělení, tak ten kousnutý had uhynul během velice krátké doby, pár minut. Totéž jsem pozorovala i u malých mláďat Hypnalí. Ti mrtví byli pitvaní a o účinku toxinu tam nebylo pochyb, podobný obraz jako když pitváš uštknutou myš...mechanické zranění nijak výrazné nebylo, to by ten had za normálních okolností v pohodě přežil..

Co se týče kousanců při krmení, tak ty vypadaly taky spíš podobně jako taková ta seknutí, když si hadi zrovna spolu něco řešili- většinou jenom otok bez dalších následků, i po kousancích do hlavy. To mi s oblibou dělaly ammodytky, že se ňafaly při krmení, takže ty jsem měla zvlášť a jenom připouštěla. Mláďata to dělala víc jak dospělí.

JInak třeba u těch albolábrů jsem viděla taky bitku samců- to se ale po sobě plazili a namotávali se trochu jako při páření, ale tlačili si hlavy k větvi a snažili se vzájemně schodit, občas po sobě ňafli, ale nesnažili se zakousnout jeden do druhého. Kousance ale byly vesměs bez nějakých následků, to byl spíš vysloveně rituální souboj.