Trimeresurus-chov více druhů pohromadě?

Videl jsem chov ruznych Trimeresuru pohromade a dokonce s Atheriskama.. (nebyl jsem z toho zrovna nadsen) Mozne to asi je,ale stejne bych to nedoporucoval.. Maximalne tak jeden druh v paru,ci treba 1.2 I kdyz jsou stromaci celkem snasenlivi,tak se muze stat (a stava se),ze se obcas porafou.. Ve vsech ohledech je lepsi mit pohromade jeden druh a kdyz je mene zvirat v jedny "bedne" ,tak je mensi riziko urazu, jak pro chovatele (prace v terariu),tak pro hady samotne.. (krmeni a podobne)..

Jen bych doplnil, že samci se nesnesou už jako mláďata když jsou pohromadě i pár není úplně nejslepší řešení, kolikrát se stane, že se třeba i po rosení pokoušou. U Trimoušů je nejlepší chovat je odděleně. I když jsou druhy jako například gumprechti, který jsou známí, že po párech se snášejí velice dobře.

čeče my máme trimeráky zásadně po párech nebo 1,2 někdy i víc samců a vesmes to funguje v poho, řežou se samci akorát když maj mrousek, no a některé holky které jsou prostě protivnější, tak občas ňafnou (i po nás) No a samozřejmě při krmení je potřeba dávat bacha. Ale jinak dokonce i ti hadi od vás, co ze začátku byli vzteklí se časem uklidnili a byli v pohodě To terestrické druhy jsou na tohle podstatně horší...ty se zabíjej docela rádi, a nejen samci, ale občas i mláďata.

K více druhům v jedné nádrži- čistě teoreicky, pokud to jsou druhy žijící sympatricky a maj stejné nároky, tajk by to asi šlo, čistě prakticky bych to nedoporučovala....k tomu chovu s Atheriskama skoro bez komentáře, tam jsou jak odlišné nároky, tak i z hlediska nějakých možných zdravotních problémů u hadů z různých kontinentů- to už je fakt dot čuňárna, držet je pohromadě

Bude to dost individualni,ale celkove je lepsi mit hady zvlast.. (pro mene zkusene) Mel jsem puvodne v planu, dat toho meho pasticku T.trigonocephaluse dohromady s tou holkou,ale ona je docela od rany, tak jsem se radsi na to vybodl a dam je dohromady, pokud se holka uklidni casem, ale spis az budou pohlavne dospeli a budou mit velikost akorat... V paru mam akorat chlorechisky,tam nic nehrozi. Treba adultni squamy mit pohromade nemuzu, pac by samec uparil k smrti holku a zahubil by tim i sebe.. Jinak se maj radi A kdyz byli spolu a neparili se, tak spolu lezeli cely hodiny (i dny) smotany v klubicku a byl to super pohled. Ale nejde to no. Ted ma squamak zrovna chutku,jako vzdy od cervence.. Mladata squamiger, jsou treba velmi tolerantni a nemel jsem mezi nimi zadny incident, pokud vynecham 3/4 roku stareho samce,co se pokousel parit..

Jasne,ze je mozny mit hady ze stejny oblasti vyskytu pohromade,ale je potreba mit znalosti a stesti na snasenlive jedince, dostatecne velkou nadrz a pod.. Stejne je to o problem a pouzitelne spis pro naky zkuseny jedare, ci vetsi organizace, kde maj omezeny prostor a vi co delaji (napr.nektera Zoo,Dubec a podobne.) Ale jak pises,doporucit se to obecne neda..

Na ty Atherisky s Trimousema pohromade, jsem narazil nahodou u jednoho "chovatele", kam jsem si pro neco sel a kdyz jsem to videl, tak jsem se optal a ze pry to funguje dobre.. Nakonec jsem si tam zvire nevzal, pac celej ten chov byl takovej divnej..

Tak ono pokud máš zvíře, co blbě žere tak je určitě lepší mít ho zvlášť, když se s nim musíš víc sejřit...nebo když je nějaký zvíře ostřejší, tak je taky lepší mít ho zvlášť. JInak nám chovy po více kusech fungujou dobře, ale má to samozřejmě úskalí. Ti hadi se tak chovat dají, ale chovat je zvlášť je pohodlnější a určitě bezpečnější. Když chci vlézt do terárka, tak samozřejmě musim kouknout kdo kde sedí a vědět pořád, co kterej had dělá. My je máme pohromadě víceméně kvůli úspoře místa. Jinakt třeba ty trigonocefaly máme pohromadě a ti jsou zrovna uplně v pohodě...každej had si sedí na své půlce terárka a vyjma mrousku si sebe nevšímaj. to třeba B.schlegeli jsou horší- ty v 90x45x60 terárku seděj v 1 chumlu a nedaj se tak skoro nakrmit, insuláři totéž. Co se týče mláďat stromáků tak ty máme vždycky pohromadě a celkem v poho...akorát některá mláďata dostanou kořist a začnou s ní při žraní šmajdat ocasem napřed, táhnou ji za sebou a to pak rušej ostatní zvířata při krmení, ty pustěj kořist nebo se je snažej kousnout, takže je potřeba to hlídat, mít je zvlášť by bylo určitě pohodlnější.

Chov více kusů jedáků pohromadě si myslím že záleží na osobních zkušenostech každého chovatele. Obecně bývá doporučováno chovat jedáky odděleně. Já osobně, co jsem zatím měl možnost si odzkoušet (na těch několika mála druzích jedovatých hadů, co jsem dosud choval); jsem choval vždy hady pohromadě v párech (popř. ve skupinách) a vždy to bylo v pohodě. Třeba cerastesky jsem ještě donedavna choval ve velkém terariu ve skupině 5-ti kusů! V současnosti jsou pohromadě ve skupině 1,2. Ze stromáků jsem choval v minulosti jen albolabri a stejnegeri, a v současnosti trigonocephaluse, ...a vždy jsem je choval a chovám pohromadě minimálně v párech. Osobně si myslím (je to ale jen můj názor); že pokud jsou tato jedovatá zvířata chována ve skupinách nebo v párech, časem si přivyknou na pohyb ve svém bezprostředním okolí a tak nějak se vytrácí jim přirozené reakce a tedy i agresivita.
Jinak, já osobně bych taky nedával do jedné nádrže hady různých druhů.

Jj, cerastesky jsem měli taky po 2,3 a vůbec žádnej problém...u albolábrů jsem měla i skupiny s více samcema, akorát jsem je odělovala, když na ně přišel mrousek. Ale to taky nebylo že by se vyslověně chtěli zabít, spíš to byly rituální souboje. Co jsme měli vyslověně problémy třeba s Protobothropsema, Hypnalema apod...tam se samci a mláďata fakt mezi sebou naférovku zabíjeli. Ale páry byly taky v poho...

Ono asi navíc taky hodně záleží na tom, jestli jsou ti hadi "v pohodě", jestli nejsou stresovaní atd...páč třeba co jsme měli hady čerstvě po koupi a ti ňafali kolem sebe, bylo jim jedno do čeho a mláďata měla po kousancích od sourozenců poškozené oči, tak se po celkem krátké době v terárku, kdy do nich nikdo nešťoural uklidnili a nikoho dalšího nekousli, ani jiné hady ve stejné ubikaci.

Jinak třeba co se týče novorozených mláďat, tak jsem je několik x nechávala delší dobu v ubikaci rodičů a taky to bylo uplně bez problému, jenom se tam hůř rozkrmovala, protože se musli ještě hlídat rodiče. Ale co se týče vztahů hadů mezi sebou tam žádný problém nebyl.

Slyšel jsem o případech zabití jedince stejného druhu třeba u arietán. Tady si ale myslím že možná důležitější roli jak toxicita (ikdyž i ta je extrémní) hraje délka jedového zubu a možná síla útoku.
Aurifer - stalo se vám někdy že jedovatý had zabil jedovatýho hada stejného druhu a nebylo pochyb, že to bylo v důsledku zapůsobení toxinu než mechanického poranění (třeba při prokousnutí hlavy, nebo zasažení nějakého důležitého orgánu)? Předpokládám že v tvém předchozím příspěvku: ...,,Protobothropsema, Hypnalema apod...tam se samci a mláďata fakt mezi sebou naférovku zabíjeli." = to myslíš spíš obrazně. Nemám tak bohaté zkušenosti, a s těmito rody už vůbec!
Já jsem tedy zatím dosud choval hady, které se řadí mezi ty toxikologicky ,,méně významné". Takže když už občas u nich k nějakému tomu vzájemnému kousanci došlo (ikdyž se tak stalo opravdu vzácně), vždy to proběhlo bez následků. Maximálně s nějakým krátkodobím otokem v místě postižení. Předpokládám že určitou imunitu vůči jedu svého druhu má každý jedovatý had. Pamatuju si na cerastesku jak s poměrně dost velkým otokem hlavy (po jednom takovém kousanci sourozencem při krmení), se ani s tak oteklou hlavou nedala odradit od ulovení a polknutí středně velké myši. A evidentně ji ani ten otok nevadil.

Zrovna arietány se mi snášely v pohodě, měla jsem 1,1 trvale spolu a tam u nich nikdy žádný problém nebyl. spíš bylo nepříjemné to, že ten pár co jsem měla byl dost "akční"- kdykoliv jsem něco dělala v ubikaci, tak ikdyž byl na 2 straně nádrže, tak oba hadi na otevření dvířek okamžitě přijeli podívat se, co se děje a moc by neváhali si kousnout. Takže výměna vody, čištění atd- buď se jim ucpala huba kořistí, nebo jsem používala plastový štít.

právě u těch rodů co jsem popisovala (Protobothrops, Hypnale) to rozhodně nebylo obrazně, páč nebylo pochyb o tom, že se jednalo o úmyslné usmrcení soka- ten had se zakousl na tvrdo, nebyl to nějaký ten takový sekanec, jako obvykle dělají Trimouši a ten uštknutý byl během několika málo minut mrtvý. S krmením to nemělo nic společného. Tam v tom byl vidět jasný záměr zabít, trochu jako když loví kořist a mířené to bylo vždycky na hlavu a krk, nikdy jinam do těla, jako prostě když se občas mezi sebou seknou trimouši...to že ti se občas z nějakého důvodu seknou, to se stává, ale myslím že oni umí dost dobře rozlišit, jestli chtějí jenom třeba varovat nebo dát tím najevo něco jiného, a podle toho třeba i pustit jen trochu jedu, nebo nepustit vůbec- to pak občas mají hadi viditelný vpich po zubu bez ničeho nebo malý otok, který během několika hodin nebo dnů zmizel bez jakýchkoliv dalších komplikací. To se mi stalo už hodně x- dělali to albolábři, insuláři, vogeláci, Popeje- ale to je něco uplně jiného, než když ten had opravdu kousne s účelem zabít.

to úmyslné zabití jsem pozorovala u samců P. mucrosqamatus, byli chovaní spolu v plastboxu a ok. pak ale byli přendaní do terária se samicí a po několika dnech následovala dost brutální bitka. větší samec napadl o něco menšího. to byly kousance fakt na tvrdo, ten útočící had zůstal i chvíli zakousnutý, namotal se na toho napadeného, pár x se překulili, když ho ten kousnutý setřásl a snažil se utéct, tak se útočící zakousl znova. Byl to dost fofr. Ikdyž byli rychle oddělení, tak ten kousnutý had uhynul během velice krátké doby, pár minut. Totéž jsem pozorovala i u malých mláďat Hypnalí. Ti mrtví byli pitvaní a o účinku toxinu tam nebylo pochyb, podobný obraz jako když pitváš uštknutou myš...mechanické zranění nijak výrazné nebylo, to by ten had za normálních okolností v pohodě přežil..

Co se týče kousanců při krmení, tak ty vypadaly taky spíš podobně jako taková ta seknutí, když si hadi zrovna spolu něco řešili- většinou jenom otok bez dalších následků, i po kousancích do hlavy. To mi s oblibou dělaly ammodytky, že se ňafaly při krmení, takže ty jsem měla zvlášť a jenom připouštěla. Mláďata to dělala víc jak dospělí.

JInak třeba u těch albolábrů jsem viděla taky bitku samců- to se ale po sobě plazili a namotávali se trochu jako při páření, ale tlačili si hlavy k větvi a snažili se vzájemně schodit, občas po sobě ňafli, ale nesnažili se zakousnout jeden do druhého. Kousance ale byly vesměs bez nějakých následků, to byl spíš vysloveně rituální souboj.

jj - u viper to muzu potvrdit u berusek i transek... Bylo jen 1 umrti - prcek se zakousnul druhymu do hlavy a zubem se dostal na mozek - zub zustal v rane (ulomil si ho)... Postizeny chipnul na mechanicke poskozeni (zub prosel skrz kost) a ne na intoxikaci... Do tela i do hlavy se kousli pred tim X krat a nic - takhle to dostal mozek primo a byla to otazka par vterin...

Postizeny chipnul na mechanicke poskozeni (zub prosel skrz kost) a ne na intoxikaci

To byla spíš blbá náhoda, no...ale třeba u berusek se mi mláďata ani nějak moc nekousala. že třeba 2 šla po jedné kořisti to jo, ale záměrně se nekousala jako ty ammodytky.

to byli ty transky...

Ještě bych doplnila k těm kousancům při krmení- třeba u P.popeiorum mi samec jednou pustil svou menší myš a zakousl se do větší myši samice- ta okamžitě přehmátla zubama a začala narychlo myš soukat i se samcovou hlavou, měla půlku jeho hlavy a část krku v hubě...a to ta samice má hodně velké zuby. tak dostala ocet a jak se snažila uvolnit si zuby, pustit kořist a samec se ji snažil setřást, tak mu spodníma zubama ošklivě roztrhla krk, krom toho že mu jedovýma prokousla hlavu- ale to bylo zjevně všechno bez jedu, jenom dost ošklivě vypadající mechanické poranění. Ale samec to v pohodě přežil a během pár dnů byl fit a žral by, akorát že jsem mu dávala malou kořist až asi po 3týdnech, aby se mu při polykání neotevřela ta vyrvaná díra na krku.

Tak to zírám .
Čekal bych u jiných druhů hadů úmrtnost na vlastní toxin.
Je vidět jak mám špatně, tak nějak pořád podvědomě zafixovaný Protobothropse co by hady z bývalého komplexu Trimeresurus, za toxikologicky né příliš významný rod.
No a u rodu Hypnale? ...takových ,,titěrů"? ...tam bych to už vůbec nečekal.
Ikdyž je fakt, že vnímavost na vlastní jed nemusí mít vůbec nic společnýho se sílou a množstvím produkovaného toxinu.
Pořád se přesvědčuju že o hadech nevím nic .

je to jasná volba: jed.hady proste chovat oddelene.
teraz si predstavte spoločný chov hadov,kt.aktívne vyhladávajú koryst /Naja sp.,Dendroaspis sp. atd./
tam to vobec nepripadá do úvahy,mali sme v jednom teráriu dočasne dva ročné kusy N.siamensis /hodne nenažrané hady podobne ako iné druhy Naja/ a pri krmení samozrejme obe po jednej myši-už nikdy viac,myš do kliešti a hady zahnat hákom a to by bodla ešte jedna ruka navyše.

@Protobothrops sp.-u nich je ten toxín naozaj prudký,podla toho ako o intoxikáciach píše Valenta,tak je to záhul,určite to záleží od druhu,ako napr.jedinci Protobothrops flavoviridis,kt.sú obrovské dokážu aj velké veci.Takže nie je naozaj o čo stát.Vobec by som hady z bývalého komplexu Trimeresurus nepodcenoval.

tak ono u kober, mamb a jiných pohyblivějších druhů to je celkem jasné, že

je to jasná volba.

Ale zrovna u těch stromáků, co většinu času proseděj na 1 místě a jsou snadno odhadnutelní je to celkem zbytečné. Ono i u tech pozemních se dají chovat po hromadě celkem ok...měla jsem trvale po párech i různé chřestýše a taky to bylo ok, akorát jednou se nám požrali Crotalus cerastes-pár co byl x let spolu bez jedinýho problému. Tak 0,1 na stará kolena zabila a sežrala 1,0, co byl větší než ona. Po pár dnech část jeho ostatků vyblila a po dalších pár dnech exla...

no...tihle "titěrové" mají na svědomí pár mrtvých a ztráty částí končetin, takže to rozhodně nejsou tox. bezvýznamné druhy. Rozhodně lepší nepodceňovat a nenechat se kousat, ikdyž třeba na to, aby čék exnul musí být už trochu smůla a hůře dostupná kvalitní lékařská pomoc (všichni mrtví jsou myslím že domorodci) Ono člověk se zas až tolik nediví, že domorodce něco rafne, když běhají po lese v podrážkách přivázaných k noze šňůrkou a léčit se jdou k "hadímu doktorovi", páč nemocnice je daleko. Ale ono ikdyž člověk tu lékařskou pomoc dostane a rozchodí to, tak pak ty trvalé následky po kousancích taky nic moc...

Jasný . Ze zásady nepodceňuju žádnýho jedáka.
Jen mi ty ,,titěrové" svou schopností překvapují.
Na chov kober nebo mamb si vůbec netroufám, takže se nemůžu ani k jejich chovu vyjadřovat. Chov kober a mamb je už pro mne nedostižná liga .

jedaky mam oddelne... Par krat sme meli ve worku skupiny po 5ti kusech, ale nebylo to dobry - je rozdil uhlidat 1 hlavu a 5 hlav, kery sou "nekde" v prostoru...

Moje osobní zkušenost byla i ta, že se požrali navzájem Cerastes cerastes ještě jako mláďata. Samice zežrala samce. Po dvou dnech uhynula