Diagnóza - nevyléčitelné. Osobně si myslím, že ze závislosti na chovu čehokoliv, pokud je kombinovaná s ohleduplností k dotyčným tvorům je nezničitelná, nevykořenitelná, neléčitelná a doživotní. A hlavně neukojitelná. I u nás klece, akvária a terária (tchyniným poznámkám navzdory) přibývají, zvětšují se... naopak mizí nepotřebné věci jako skříně, psací stůl, knihovna (všechno se dá ergonomicky srovnat do mnohem menších prostor, lidi neumí šetřit místem... )... ve špajzu to vypadá jako v zázemí malé ZOO/útulku, v lednici jako v přípravně v malé ZOO/útulku... Nedávno, po obšírném popisu denních úkonů spojených s chovem zvířat, mi byl položen sugestivní dotaz jestli mě to neunavuje... ne. Protože je super vidět kolem sebe všechny ty potvory, jak to běhá, čmuchá, vyvádí a hraje si, jak si ryby v akváriích imponují, jak si leguán lebedí a otravuje, že chce ven, jak žako svádí své prohřešky na kočky... Aurifer má pravdu, většinou večer skončíme stejně u Animal Planet a mezitím diskutujeme co kde v které ubikaci probíhá či proběhlo nebo TV nezapínáme vůbec. Si řikám, vešlo by se nám místo ní docela luxusní terko pro chamíka... toho ještě nemáme. Já toužím po klapavce, totálně mě fascinuje, ta by šla místo jídelního stolu...
A nakonec už ani ty peníze člověk nepočítá. Před třemi roky jsme ještě vedli účetnictví... ale smyslu to moc nemá. Stejně krmíme superprémiovkami, na tom nic nezměníme, kvalitní zeleninou a ovocem, o zrninách nemluvě...
Asi je to docela nebezpečná závislost, ale navzdory všem výhružkám, když se nadaří... bez šance na změnu.