Já se tedy bez granulí u suchozemských želv docela dobře obejdu, u sulcat, giganteí, radiat a pardalisek nevidím problém přes zimu krmit z větší části kvalitním senem. Trošku problematičtější je to u jiných druhů, které samotnému senu zrovna tolik neholdují (elongata, forsteni, tornieri, elegans, marginata, hermanni, graeca, horsfieldi...), u posledních čtyř druhů je situace zjednodušena zimováním, pokud ale není z nějakého důvodu možné, tak postupuji tak, že základní směs té "vhodnější" zeleniny (čína, endivie) + pro barvu a nějaké elementy na hrubo strouhané mrkve ochuzuji (protože jde opravdu svým způsobem o naředění a určité ochuzení) na jemno nadrceným nebo nakrájeným senem (dá se říct, že čím jemněji, tím lépe se se směsí "spojí" a pro vybíravější želvy je znesnadněno vybírat si ty "chutnější a bohatší" kousky potravy ze směsi. Pro forstenky a občas i pro jiné druhy z té vybíravější "party" přimíchávám i další "méně vhodné" druhy zeleniny a případně i ovoce. V zimě samozřejmě navíc směs obohacuji minerálně vitaminovým prostředkem a želvy mají víceméně po celou dobu možnost okusovat sepiovou kost.

Přes vegetační sezónu pak tvoří naprostou většinu potravy pro skromnější druhy luční směs trav a plevelů. U té první čtveřice opět není problém zkrmovat víceméně jen trávu, pro evropské suchozemky a horsfieldky je největší podíl stravy založen na listech plevelů, u zbytku přidávám do směsi k listům plevelů i nějaký podíl výše zmíněných druhů zeleniny, případně poskrovnu ovoce. Směsi se poněkud liši podle druhu poměrem listů plevelu ku zelenině, ale vždy je tam plevelů minimálně poloviční podíl.

Netvrdím, že je to absolutně správně, ale zdá se, že to vcelku dobře funguje a případné problémy v chovu souvisí v naprosté většině s jinými záležitostmi než se stravou.