Hledal jsem hledal,ale o bufofágníh druzích hadů je toho v češtině pramálo .
Takže jsem našel pouze toto: (není to psané odborně,ale aspoň něco)

Hadi z japonského ostrova Išima dokáží dokonale zužitkovat místní ropuchy. Ropuchy využívají pro svou obranu toxiny v pokožce, a z tohoto důvodu je většina místních predátorů nechávala na pokoji. Ne tak ale had Rhabdophis tigrinus. Ropuší jed je pro něj neškodný a navíc ho dokáže sám využívat – hromadí se mu ve zvláštním váčku na krku. Hádek je díky tomu pro větší zvířata sám jedovatý a tento fakt změnil i chování populace na ostrově Išima. Zatímco Rhabdophis tigrinus ze sousedních ostrovů, kde se ropuchy nevyskytují, se při nebezpečí snaží rychle zmizet, išimská populace si může dovolit spoléhat na svoji jedovatost. Had si přitom příslušný toxin sám syntetizovat neumí; konzumace kořisti za účelem využití jejího jedu je každopádně jevem dosti unikátním.
Podrobnosti:
http://www.newscientist.com/article/dn11048-snakes -eat-poisonous-toads-and-steal-their-venom.html

Jinak já osobně si myslím že Duverneyova žláza musí produkovat toxin vlastní.
Literatura uvádí dva druhy,které můžou svým toxinem vyjímečně ohrozit zdraví člověka-Rhabdophis subminiatus a Rhabdophis tigrinus.