Příteli drahý...specializuji se téměř výhradně na štíry (Buthidae)a pár už mi jich prošlo pod rukama. Bohužel s tebou nemůžu souhlasit, že se chovají odděleně jen v extrémních případech. Osobně se snažím veškeré mláďata, pokud nejde o úplně běžné druhy, chovat odděleně. Dohromady je dávám až po dosažení dospělosti. Eliminuje se tím riziko kanibalismu i u sociálnějších druhů, kdy si občas rádi pochutnají na čerstvě svlečeném jedinci. U pouštních a polopouštních druhů je riziko kanibalismu vyšší. Dále bych zmínil Tvé odhadování velikostí štírů rodu Grosphus. Uvádíš, že "jsou docela malí (4 - 7cm)". Viděl jsi dospělé jedince např. Grosphus flavopiceus nebo G. grandidieri? V mém chovu má prvně zmíněný druh v průměru 7cm a druhý přes 10cm, což zrovna drobci nejsou, ba naopak patří ke středně velkým druhům. Mimochodem G. grandidieri jsou dost plašani a relativně agresivní. Ale to jen tak na okraj.
Teď k tématu. Uvedené rozměry budou dostačující pro řadu druhů štírů. Z této řady bych vyzdvihl opravdu nenáročný druh, který se dá chovat ve skupinách a je běžně sehnatelný. Tímto druhem je Tityus ecuadorensis. Ovšem pokud se zadavatel rozhodne pro štíry, měl by mít na paměti riziko útěku chovanců. Tzn. mít sice dobře větranou ubikaci, ale zároveň dobře zabezpečenou a uzavíratelnou pro již zmíněný případ úniku. Také by bylo vhodné si co nejvíce načíst o chovu a manipulaci s těmito krásnými zvířaty.