představ si situaci....
Máš rodinu, 2 malé děti a rád teraristiku .... budeš si navzdory zákazu vydržovat doma 10 terárek? Budeš riskovat, že k tobě jednou přijde sv--ě opravář a napráská tě úřadům, páč si mu dal malé dýško? Budeš riskovat vysokou pokutu či dokonce vězení = neschopnost zajistit vlastní rodinu ... jen kvůli tomu "že zašli daleko"? Víš, já sem mladá, hloupá slečna ... nemám životní zkušenosti ... ale vím, že nezáleží na tom, jestli to má smysl zakazovat, ale na tom, že oni to můžou zakázat ... jim se mnohem víc bude hodit, pokud budou moci mít lidi v hrsti ... stádo, ze kterého se bude bát každý vykouknout, páč pak by ho mohl stihnout trest.
Oni to můžou zakázat, a oni to zakážou, a ty zklapneš a uděláš co budou chtít, protože nebudeš riskovat bezpečí své rodiny. Nemáš šanci sehnat 50000 lidí, kteří se dobrovolně ohrozí. Každý kouká prvotně na svůj píseček.
Je to strašně smutný a strašně na houby ... ale je to tak
Hřebík co kouká, dostane kladivem. 50000 hřebíků kladivo sice ustojí, ale vždycky musí nějaký hřebík vylézt první a jakmile ho sejmou, ostatní hřebíky se neodhodlají - ne najednou a ne všichni.
Ale bylo by hezké, kdyby svět fungoval tak, jak v něj věříš