Kolik mláďat padne nějakým způsobem v přírodě a nedožije se dospělosti? Pořád se vsadím, že je to větší procento, než v lidských rukách (zvlášť když započítám odchovy). Prostě jsou určité ztráty (importy v horším stavu, mudlovská péče, atd.). S tím se nic nenadělá. Když to vezmu v globálu, tak je teraristika na velmi dobré úrovni a v dobrém chovu mají zvířata pohodu (dobré podmínky, přísun potravy, absence predátorů, léčení v případě onemocnění nebo poranění...). Je to jenom lidská samolibost chtít, aby se každý "ťu ťu ňu ňu" měl jak v ráji. Prostě vzhledem k té špatné péči a zacházení se projevují ty negativní stránky toho všeho. V celkovém měřítku bych to ale viděl velmi pozitivně.

Zatahovat do toho úředního šimla (když víme, jaká je úroveň úředníků a jaký k tomu mají přístup), tak to si rovnou můžeme bez rozdílu hodit mašli. V dnešní době se všechno řeší zákazy. Místo toho bych viděl mnohé rozumnější cesty... Vždyť ty soukromé chovy jsou takovou roztroušenou Noemovou archou a z toho bych vycházel. Jednou budu z důvodů repatriace nebo pro vědecké účely mít koho oslovit (vím, po několika CB generacích to zanechá na genofondu stopu, atd. Ale lepší něco, nežli nic). A víme, jak to dopadá s některými biotopy. K tomu nějaká ta pandemie, náboženský svátek, choutky tamního obyvatelstva, které o žádných CITESech ani neví a ve své přirozenosti je jim to jedno,... Co se má stát se stane a v kosmickém měřítku je stejně všechno jedno. Žijeme ale tady a teď. A chovatelství je věc hezká a dobrá a přináší nám radost a poznání.

Prostě to vidím takhle.