O tom, že dneska rozhodují mocní není pochyb. Je samozřejmě nesmysl tvrdit, že mocní = nadnárodní korporace, ale o tom dále v textu. Jestli existuje něco lepšího než demokracie v kombinaci s kapitalismem? O tom taky pochybuju.
Bohužel, demokracie je to nejlepší co můžeme vymyslet z hlediska rozhodování, svobody, možnosti prosadit se, když jseš aktivní. Zároveň ale to nejhorší z hlediska kontroly, protože prostě čím více svobody, tím více je nutné spoléhat se na ty tolik proklamované morální hodnoty všech. Když je veřejnost nemá, vznikne Demokracie na hovno (DNH) = to co máme v ČR.
Velmi podobně je na tom onen slavný kapitalismus. Nechci tu slovíčkařit, nejsem makroekonom, slovo kapitalismus používám pro systém, kde je hospodářství založené na podnikání soukromých osob, nikoliv státu a kde ceny určuje trh. Podnikání nám jakž takž funguje. Sice to tu hoši na začátku kapánek posr.li, ale je to minulost a vracet se k tomu nemá moc smysl. Dneska bych řekl, že kdo podnikat chce, může. Jestli stávající vláda dotáhne do konce zjednodušení papírování, bude to na medaili a už snad nebudou mít lidi strach to prostě zkusit. Velká tragédie je bohužel ona slavná regulace trhu a to prosím regulace obecně, protože se ani náhodou netýká jenom EU. Když kapitalismus, kde se má cena chleba určovat podle toho, kolik si ho lidi koupí a jak moc složité je ho vyrobit - tedy podle tržní poptávky a nabídky, začne někdo regulovat různými nařízeními kolik toho chleba máš vyrobit = vzniká Kapitalismus na hovno (KNH) . Ten dneska funguje viceméně v celé Evropě.
Pozor - jak DNH, tak KNH nemohou za stávající krizi. Jsou to negativní efekty, které tu byly před krizí a jejich hlavní negativní dopad je, že se díky nim z té krize budeme hrabat strašně dlouho, zatímco bez nich bychom se zberchali výrazně rychleji, ikdyž a to velký pozor - výrazně bolestněji!!!
Je to správně nebo špatně?
Začnu odzadu - Ono tržní hospodářství je super věc, jenže... Co mám dělat, když něco vymyslím, začnu to vyrábět a někdo mi to zkopíruje? Co mám dělat, když něco vymyslím, začnu vyrábět a zjistím, že to někdo vyrábí o polovinu levněji ne proto, že by byl lepší, ale proto, že používá pracovní sílu za podmínek, které se blíží otrokářství? A tak vznikla regulace. Věřím, že když se nad tím zamyslíte, nikdo nebude pochybovat o tom, že nějaká pravidla musí být, no a tady to začíná být zamotaný . Pravidla totiž fungují, pokud máte fungující demokracii, která zajistí, že každý kdo pravidla poruší, dostane přes čumák. Zároveň pravidla fungují, pokud jsou jednoduchá a není jich moc, protože každý víme, že čím víc pravidel = tím větší hokej a tím horší možnost kontroly. Bohužel, když se chcete bránit proti Číně, musíte počítat s tím, že vám dá najevo, že s tím nesouhlasí. A tak kdysi kdosi přišel s nápadem, že Společenství uhlí a oceli, které mělo po válce za úkol kontrolovat výrobu zbraní zejména v Německu, by se mohlo překlopit v jakési společenství, které by se společně bránilo proti těmto nekalým praktikám, které ohrožují podnikatele v Evropě, případně by mohla zkusit nějaké zlepšení vzájemné spolupráce díky sjednocení daní, cel apod. - velmi zjednodušené zdůvodnění EHS - posléze EU.
Aby to nebylo jednoduchý, vstupuje do toho sociální aspekt. V klasickém tržním hospodářství by totiž v případě, že se někde najde někdo, kdo vyrábí levněji, okamžitě nahradil toho, kdo vyrábí dráž. Samozřejmě za předpokladu, že nebude porušovat ona výše uvedená základní pravidla. Jenže, a to je na kapitalismu to, co tak dráždí některý lidi, ten co to vyráběl dráž prostě zkrachuje a nebo se bude muset nějak přizpůsobit, často snížením počtu lidí apod. A to my přeci nechceme, aby lidi přišli o práci jenom kvůli tomu, že někde v Turecku, Indii, prostě všude, kde fungují podniky, které aspoň částečně dodržují ta základní pravidla, někdo vyrábí levněji. A tak vznikají Zprzněná pravidla, která už s tou ochranou volného trhu nemají nic společného. Chrání NÁŠ trh. Nechci tady polemizovat s tím, jestli hlavním iniciátorem těch zprzněných pravidel jsou spíš firmy, nebo lidi, nebo politici. Osobně jsem postupem času dospěl k názoru, že to je uzavřený kruh. Zemědělci mají problém - nejsou schopní něco vyrobit levně, protože mají drahé vstupy, tudíž nejsou schopní konkurovat levnější produkci z Ukrajiny, tak začnou křičet, že budou krachovat a že je stát musí chránit. A protože v zemědělství pracuje hodně lidí, kteří jsou v zájmu ochrany své práce ochotni zablokovat v Praze balíkama slámy Národní třídu, tak stát zavede clo na dovoz z Ukrajiny. Navenek všem říkají, že se brání proti zemědělcům z Francie, který jsou dotovaný státem, ale to už je jenom důsledek toho, že jsou všichni společně dražší než ta Ukrajina, Moldávie apod. Tolik rovněž můj názor na vládu velkých korporací.
No a tady začíná ten slavný bod, kdy si podnikatelé, spolu s lidmi, aniž si to možná uvědomují, sami vytváří ten Kapitalismus na hovno. V EU je nás 27, každý chce chránit tu svojí červenou řepu, pomeranče, banány, auta, oblečení atd. a tak se KNH rozrůstá. Paradoxně skutečností je, že podniky pod takovouto ochranou začnou parchantět, protože když stát zavedl clo, aby ti pomohl, tak ty podniku budeš zase dodržovat naše pravidla pro propouštění a minimální mzdu atd., atd. Takže se konkurenceschopnost podniku ještě zhorší, začne křičet že chce větší ochranu a cesta do pekel je nalajnovaná.
Kruh se nám uzavírá. Bohužel, když nefunguje přirozený boj na trhu, není dán příliš prostor pro schopné a samostatné lidi, prostě ikdyž něco umíš dobře, blbě se to prosazuje v prostředí prošpikovaném různými zákazy a nařízeními atd. a tím si vlastně jakoby przníme tu demokracii, protože se nedává prostor iniciativním lidem.
Aby to nebylo tak lehký, celý nám to komplikuje moderní svět, internet, vývoj technologií a s tím spojená změna uvažování a chování lidí. Hodně jsou natřásané změny hodnot. Člověk, který pracuje ve fabrice, přeci pracuje stejně svědomitě, jako ten, který sedí v té bance, nebo který programuje. Proč tedy ten co sedí v té fabrice vydělává často (pozor, pro ty kteří rádi omýlají nízké platy dělníků ve fabrikách, třeba tady v ČB mají soustružníci u BOSHe jedny z největších platů ve městě) méně než třeba programátor? Nechci tady otvírat nějaké debaty o tom zda je to správně, nebo špatně, ale prostě když se zvedne a odejde ten programátor, budete hledat náhradu velmi těžko. Když se zvedne a odejde ten dělník, najde se náhrada výrazně jednodušeji. A tak si prostě ten programátor řekne o větší plat.
Je to správně? Já nevím, ale nedovedu si představit, že se tomu budu snažit zabránit tím, že budu tomu programátorovi ty peníze brát a tomu dělníkovi je dávat. Můžu mu pomoct tím, že mu přispěju na služby, které by si nemohl dovolit, ale potřebuje je k životu (zdravotnictví, sociální služby). Můžu mu pomoct tím, že mu usnadním, aby se naučil něco nového a mohl si třeba najít novou práci, ale nemůžu mu přeci "zlepšovat život" na úkor někoho dalšího. Budu spoléhat na to, že když bude umět něco dalšího, tak si najde lepší práci, tím bude čím dál tím víc dělníků schopno pracovat jinde, než v té fabrice, která jim platí málo a oni budou muset zvednout plat, aby nějaké sehnali. Je to reálné? Není!!!
Nechci v žádmý případě říkat, že tudíž nemá smysl to nezkoušet. MUSÍ se to zkoušet a musíme těm slabším, nebo těm, kteří neměli šanci pomoct. Ale "pomoct", není "udělat to za ně". A pomoct, není oškubat všechny ostatní, aby se oni měli taky dobře. A už vůbec to neznamená, že budu pomáhat každýmu, kdo si řekne a kdo si zvykne, že mu ten lepší život zajistí stát.