A ještě jednou k tomuhle. Přesně lidi jako jseš ty/ jste vy (omlouvám se, že jsem začal hned tykat), jsou potřeba, protože jinak se to nezmění. Hodně lidí remcá, ale zkusit to a třeba v těch komunálních volbách do toho jít a fakt se aktivně snažit situaci měnit si už lajzne málokdo. Každej kdo to zkusil, zejména na menších obcích má můj velkej obdiv. S obcema pracujeme jako firma a vím jak šílená práce to je, když jsou na obci často jenom 2, nebo 3 lidi a maj zvládat veškerou tu administrativu a k tomu ještě vymýšlet jak tu obec zlepšit a zvelebit.

Já to taky zkusil. V posledních komunálních volbách jsem se nechal ukecat s tím, že pomůžu i nějakou svojí odborností. Přiznávám, že mě k tomu přiměla spíš nasranost na jednu nejmenovanou stranu, která v tý době vedla město, takže jsem pomáhal prostě s tím, že něco aktivně udělám pro to, aby byl ve vedení někdo jiný :). Jenže ve větším městě. Nadšení vyprachalo velmi rychle, člověk hodně prozře, když najednou zjistí, že prosadit něco, znamená často kompromis, který se mi nemusí líbit, ale jinak to nejde. Nedostal jsem se ani do rady, ani do zastupka ani jsem ty ambice neměl a na kandidátce jsem byl někde na posledních místech, ale kývnul jsem na to, že budu pomáhat v nějakých odborných komisích. Z toho co jsme si do programu vymysleli se nám daří prosadit tak půlku, možná ani ne a často mě za to kamarádi kritizují. Jenže on si málokdo uvědomí, že když člověk nesedí v tom zastupku sám, že se prostě musí nějak domluvit se zbytkem koalice. A každej chce sbírat body, protože budou další volby, je to přirozený. Tudíž se jednou prosadí to a podruhý zas to. Taky jsem si nejdřív myslel, že by bylo lepší z toho vycouvat, než jít s někým do koalice, jenže to by se nic nevyřešilo. My bysme zmizeli a oni by se domluvili nějak mezi sebou a bylo by. Takže chtěl by člověk něco změnit, musel zůstat a pokusit se tu radu nějak sestavit. No a tím se tam dostaly věci, který se mi nemusí líbit, ale bez nich to nejde.

Proto jsem k té vládě relativně mírnej, protože mám tuhle zkušenost. Mimochodem moje rozhodnutí je, už se do toho nepouštět. Prostě na to nemám žaludek, ani mentalitu. Ne na to, že by se tam děly nějaké prasárny, ikdyž i to si člověk zažil, ale že musí být připravenej na to, že za jednu prosazenou věc, často musí pustit 2 další, se kterýma třeba uplně nesouhlasí, protože jinak by neprošla ani ta jedna.