Vezmu to postupně - co se kvality našeho školského systému týče, zas tak bych ho neopěvoval. Platilo před 20 lety, že jsme měli lepší znalosti ve smyslu, že si všichni pamatovali milion vzorečků. Dneska jsme dávno za průměrem. O srovnání ve schopnosti žáků informace použít vůbec nemluvím, protože tam naše školství propadá úplně. A to se bavím o základním a středním školství. Co se vysokých škol týče, kromě pár výjimek naprostá tragédie. Nerad to říkám, ale ve srovnání kvality vysokých škol se třeba s USA nemůžeme rovnat ani ze srandy. Je to smutné, ale je to tak. Důvod?

1. Dokud budou školy fungovat na bázi prosté platby za počet žáků, jako to je dneska, nikdy to lepší nebude. Ostatně proč by se škola snažila, když se to nijak nepromítně do financování, odměn apod.? Naopak, když by chtěla zpřínit pravidla a opravdu si vybírat jenom kvalitní studenty, tak dostane méně peněz, protože bude mít méně studentů. Jakmile tohle někdo zmíní, ozve se ohromný řev, že se brání obyčejným lidem ve vzdělání. Bohužel jakási zcela mylná představa, že základní právo na vzdělání = právo na vysokou školu, se rozrostla do úrovně, kdy se bude velmi těžko krotit, protože se to dotkne relativně velkého počtu lidí, kteří na tu školu prostě nemají.

2. S tím jde ruku v ruce problém s financováním. Školy jsou extrémně podfinancované, tam kde je méně žáků, tak se to hned zavře, přestože je to třeba výborná umělecká škola, ale holt je potřeba udržet zadarmo ty školy pro masu. Každýmu musí bejt jasný, že to takhle prostě fungovat nemůže, nehledě na to, že platy učitelů jsou u nás na směšný úrovni, tudíž ti kvalitnější nakonec končí mimo školství. Jestli se to má změnit, musí se radikálně zvýšit množství peněz, které do školství jdou a to je možný jenom dvěma cestama. Jednak umožnit školám vedlejší činnost v podobě rekvalifikací apod. a tím jim napomoci k dalším příjmu. U vysokých škol zajistit, aby se mohly za rozumných podmínek podílet na komerčním výzkumu a peníze získané za patenty apod. si mohly nechat (naprosto stejně jako to je v tom tebou zmiňovaném USA, které je v tomto vzorem celému světu . A související další cesta je osekat množství škol a zavést v nějaké podobě školné. Nechci tu polemizovat nad tím, jestli ten či onen navrhovaný systém školného je dobře nebo špatně, ale obecně to prostě jinak fungovat nikdy nebude, protože na to prostě stát nemá a nebude mít peníze. Mluvím ted zejména o tom, že jsou študáci kteří mění školy jak ponožky, takže ve finále studují x let navíc a zbytečně plejtvaj peníze, že jsou lidé, kteří studují několik škol najednou apod.

Co se tvých dalších dvou bodů týče, to že si někde ve firmě nechávají blbce je jen a jen jejich věc. Taky jsem měl pocit, že moje nadřízená je k ničemu, tak jsem šel pryč a založil si firmu. To stejný může udělat každej člověk, je to jenom otázka vlastního rozhodnutí. Po pravdě moc nevidím, v čem je vlastně ten problém, který by si v tomto případě chtěl řešit. Prostě ti nevyhovoval vedoucí, tak jsi šel pryč. Nebo by jsi chtěl, aby ti stát garantoval, že toho vedoucího vymění???

Podnikání vs. dlužníci. Nemůžeš si stěžovat na to, že se tě stát nezastane, když jsi se nikdy s nikým nesoudil. Nebo čekáš, že ty dluhy bude za tebe řešit stát? To jsi asi špatně pochopil pojem podnikání. To je totiž právě o tom, že zodpovědnost za všechno, včetně dlužníků bereš na sebe a proto máš určité výhody, třeba v tom, že bys měl mít maličko nižší daně, což u nás sice platí u živnostníků díky oněm paušálům, ale nyní všichni křičí, že to je špatně a chtějí jim i tuto drobnost vzít.

Neber to prosím tě, jako nějakou kritiku, já vím, že to není jednoduché. Já měl ze začátku taky stejný problém, peníze tak akorát na jídlo a nájem a když ti někdo řekne, že ti nezaplatí 50 tis. ze kterých normálně žiješ 4 měsíce, je to pecka, ze který se člověk vzpamatovává fakt těžko. Asi ti to nepomůže, ale ono se to moc nezmění, ani když jsi větší firma. Pořád řešíme dlužníky, pořád řešíme, že když proti tobě stojí velká firma, nebo a to považuji za nejhorší, stát, tak si myslí, že se lekneš a nic si nedovolíš. Jenže tohle se nezmění do té doby, než prostě tu žalobu podáš. Já si ze začátku naběhnul několikrát, měl jsem špatně napsanou smlouvu, takže mi třeba i právník řekl, že mám smůlu, protože se z toho dokážou vykecat, ale to nebyla chyba státu, nebo vlády, ale moje. Smlouvu jsem postupě upravoval, stejně jako přístup k zákazníkům. Holt si prostě začneš hlídat, abys dostal zálohu, abys neudělal nic jenom na základě ústní dohody apod. Každopádně to nemá nic společnýho s tím, že bys neměl dovolání a už vůbec ne s tím, že by v tomto ohledu fungoval špatně stát. To je přesně o tom, o čem tu píšem, o lidech. O tom, že u nás když někdo krade, ostatní mu ještě tleskaj, že je to fakt frajer.