Dle mého názoru je to celé nesmysl. Ony ani v přírodě vyjma specializovaných druhů (kajmanky, matamaty, kožnatky...) nebo v určitých obdobích roku (vysychání nádrží a dobrá dostupnost uvězněných ryb - tereky, kožnatky) nejsou želvy vzdor lidským představám žádní honiči za rybami. Řada druhů se živí pomalými tvory, jež sbírají asi stejně pohodlně jako ty granule, které se vznášejí na hladině jako bojky. Klasickými příkladem jsou vodní plži, mlži, larvy vodního hmyzu na rákosinách a jiných vodních rostlinách, larvy bezocasých a ocasatých obojživelníků, utopený hmyz, utopení hlodavci a jiní obratlovci, vypadlá mládata ptáků na hnízdištích a pochopitelně poraněné a nemocné ryby s omezenou hybností. Snažit se porovnávat, jestli bude třeba Trachemyska dávat přednost sběru nekvalitních granulí jakéhokoliv typu (a že jich na trhu je) nebo se radši bude honit za zdravým pavím okem nebo conchoniuskou v nádrži 70 x 40 x 40, kde jí má i tak problém chytit, pokud je ryba zdravá, je dle mě mimo mísu. Hlavu a patu to vážně nemá.
Jiné by bylo hodit tam granule a hodit tam mrtvou rybu. To jediné je srovnatelné. Obávám se ale, že pokud se budou takové testy dělat na správně živených želvách (tedy nepřekrmovaných, s intenzitou krmení u adultů cca 2-4 týdně), nebude co hodnotit, protože zbourají při své nenažranosti cokoliv. Celý experiment je tak odsouzen k zániku. Nebude to objektivní ani co se druhů týká, protože jsou druhy želv, jež se granulátu nedotknou i kdyby měly chcípnout, případně jej po pár hodinách vydáví (moje matamaty, kožnatky). Je to stejné jako u Trachemysek, jež nejsou zvyklé třeba na příjem sarančat a cvrčků - také se do nich nehrnou. U některých z nich trvá déle i než načnou mražené hole.
Takže co se bude sledovat? A jak moc to bude objektivní?