Hlavně, že se to má rádo! My jsme se zase za poslední dva roky přesvědčili, jak je to s tou proklamovanou ohromnou láskou a věrností u agapornisů. Dejte jim dost jídla, dostatečnou vzdušnou vlhkost, dost velkou voliéru... a oni vám furt jen jebú a jebú a jebú. Nějak se nám, navzdory zkušenému (bez legrace) chovateli, sešli dva chlapci a čtyři děvčata. Vytvořili dva páry a ty dvě holky, co jsou "na vocet" se vesele páří s oběma samečky (i když Pan Ino vede, Pan Filuta je trochu pod pantoflem, Lori si ho hlídá) a mezitím se krmí se samičkami. Agouši jsou větší erotomani, než bonobové.
Pes je tak trochu blbej... ne, je velmi citlivý a kočičí čůzy toho využívají a strašně se na něm vyřádí. Vyhazují ho z pelechu, lezou mu do jídla a on jen stojí a hledí smutně na přítomného alfu a že prej ať s tím něco uděláme... Sexíček by asi byl neproveditelný, Ištarka je drobnější tajle a Nočka je kus.. ale kdoví!