Nad fontánkou jsme uvažovali, ale nakonec jsme ji odmávli, s tím že ty příšery stejně budou pít všude jinde... ze záchoda to taky uměj, vzhledem k tomu, že klika žáden problém a Pacička otevře cokoliv (zatím vyjma ledničky a konzerv)... pánev na sporáku nesmí zůstat - když občas načapám kočku, jak labužnicky chlemtá olej po smažení, mám chuť (se na ni, tedy kočku) vrhnout... Ale bezkonkurenčně nejlepší je voda v nádobí ve dřezu, hlavně protože já všechno meju hned, ovšem jak pár dní nejsem doma, pěkně se to nahromadí (žena nerada myje nádobí...) a teď všechny ty oblemstané talíře a hrnce... mě bere čert a kočky si chrochtají. O akvárku závojnatek nemluvě. Není nad živou vodu... no, kočičky mají vlastní názor.
To mě vždycky bavilo za dob mého působení v Petku - když přišel nějaký nezkušený snílek s tím, že pořízuje kočičku a po mém líčení všech hrůz, které ho/ji čekají tvrdil, že "naše kočka teda na stůl skákat nebude!" a podobné bludy. Ano, kočka se dá vychovat, slyšet na jméno, Cikáně nám dokonce aportuje myšku - ale nedá se omezovat. Je to takový neustálý balet mezi lehkonohými stíny. Aneb již staří Egypťané věděli své ...