Když Bůh stvořil život, postavil si nové tvory do řady a nalajnoval jim život: „Ty, osle, budeš od úsvitu do soumraku pracovat a tahat těžké náklady na svých zádech. Budeš jíst trávu a budeš hloupý. Budeš žít padesát let.“ Osel Bohovi dpověděl: „Stvořiteli, žít takhle padesát let je moc. Nedávej mi víc než třicet let.“ A Bůh pravil, ať se stane, a tak se stalo. Psovi Bůh řekl: „Ty jsi pes. Ty budeš hlídat lidská obydlí, dělat člověku přítele. Budeš jíst, co zbude po člověku a budeš žít třicet let.“ Psovi se třicet let zdálo moc a usmlouval to na patnáct. K opici Bůh pravil: „Ty jsi opice. Budeš se houpat a skákat ze stromu na strom a chovat se jako idiot. Budeš směšná a budeš žít dvacet let.“ Opice uprosila Boha, aby jí takového života nedával víc než deset let. A k člověku Bůh pronesl: „Ty jsi muž, jediná myslící bytost na zemi, která bude ovládat jiné bytosti. Budeš vládnout zemi a žít dvacet let.“ A muž povídá: „Pane Bože, dvacet let je málo. Dej mi těch třicet, co nechtěl osel, a těch patnáct od psa a deset od opice…“ A bůh tak učinil. No, a proto chlap žije dvacet let jako muž, potom třicet let pracuje od rána do noci a tahá náklady na zádech jako osel, pak patnáct let hlídá vlastní dům a jí, co zbude po ostatních jako pes, a nakonec stráví deset let jako opice, když dělá šaška vnoučatům.