Jeden muž stál před soudem,
protože zabil svoji ženu.Soudce mu povídá: „Byl to velmi brutální čin.Pokud chcete mírnější trest,musíte nám vysvětlit motiv svého činu.
„Pane soudce,když ona byla tak omezená,že jsem jí musel zabít.“
„Vždyť to,co říkáte je ale přitěžující okolnost.Jestli nechcete,aby vás přísedící už předem odsoudili,pak předložte alespoň jednu polehčující okolnost.“
Nato se muž rozhovořil: „Odehrálo se to následovně:Bydlíme ve 13. Poschodí jednoho vysokého domu.V prvním poschodí žije rodina,která má tři děti.Ale ty zůstaly od přírody neobyčejně malé.Ten dvanáctiletý měří 80 cm a ten devatenáctiletý 90 cm.
Jednoho dne jsem přišel domů a moje žena povídá: „V té rodině dole je něco špatně.Ty jejich děti jsou praví pyrenejové.“ Já říkám: „Ne,ty myslíš pygmejové.“ „Ne“,říká moje žena, „pigmej je látka,kterou má člověk pod kůží a tvoří se z ní pihy.“ Já říkám: „To je přece pigment.“
„Ne,pigment je to,na co psali staří římané“ Já říkám: „To je pergamen.“ „Ne.pergamen je,když básník začne něco psát a pak to nedokončí…“

„Pane soudce,musíte ocenit,že jsem se ovládl,zamlčel slovo fragment a odevzdaně si sedl do křesla a začal číst noviny.náhle však moje žena přišla s větou,po níž jsem usoudil,že je zralá pro blázinec.“
„Miláčku.podívej co je tu napsáno“ a ukazuje mi jedno místo v textu a říká: „Slunečník kabelky byl učitelkou pasáka 15.“ Vzal jsem knihu a pokojně jí vysvětloval: „Ale miláčku,to je francouzská kniha a tady stojí – La Marquise de Pompadour est la Maitresse de Louis XV-to znamená,že markýza Pomadour byla milenkou Ludvíka XV.“
„Ne ne,to musíš překládat doslovně:La Marquise-slunečník.Pompadour-kabelka,Maitresse-uči telka,Luis XV-pasák 15.Já to musím vědět přesně,protože jsem si objednala pro svoji výuku francouzštiny vynikajícího legionáře.“
Já říkám: „Ty myslíš lektora.“ „Ne lektor byl antický řecký hrdina.“ „Ne,to byl Hektor a byl z Tróje“,povídám já. „Ne“,říká moje žena „Hektor je plošná míra“ „To je hektar“,říkám já. „Ne Hektar je nápoj bohů“. Já na to: „To je nektar.“ „Nene,nektar je řeka v jižním Německu.“ „Ale to je přeci Neckar.“
Moje žena: „Vždyť přece znáš tu písničku o Rýnu a Nektaru,kterou jsme nedávno zpívali jako duo.“ „Tomu se říká duet“.na to já. „Ne duet je,když mají dva muži souboj se šavlí“.Já jí odpovídám: „To je duel.“ „Ne,duel je díra v hoře,kterou projíždí vlak.“
„ A dál jsem to pane soudce už nevydržel a ženu jsem umlátil.“

Nastala chvíle mlčení po níž soudce vstal a vyslovil ortel: „Osvobozen! Já bych jí umlátil už u Hektora…“