No, nás taky chovatelka strašila (a vlastně i všechny příručky), že pes nepůjde vychovat a je pravda, že dva roky rostl jak kůl v plotě... ale dal se výborně dohromady a naučil se časem i věci o kterých bychom ani neuvažovali. Nemůžeme s ním navolno ven, to bychom se s ním mohli rovnou rozloučit, takže stráví celý zbytek života lítáním po zahradě a semtam velmi důkladně zabezpečenou vycházkou do nejbližšího parku, ale jemu prostě stačí 3x denně 15 minut lítat zběsilé osmičky a kolečka a 1x denně přes půl hodiny aportů a pak spí jak miminko. Díky všem bohům. Předtím jsme měli křížence staffa a dalmatina a to byl kočárový pes - obešla trasu Trosky - Humprecht - Kost přes Prachovské skály, ve vlaku si trochu dáchla, od nádraží doběhla na Žižkov a v parku nás laškovně lákala na hru s míčkem. Mrtvé únavou, samozřejmě. Ale ani tak neměla sklony k demolicím... kdepak, na demolice máme papoucha. Ale ten je střežen jak oko v hlavě, když je venku z voliéry.