Jojo. Proto dostávám osypky, když slyším, jak se prodávají šestitýdenní štěňata, která se zatím nestačila ani náhodou pořádně přiučit správným psím návykům. Kdyby tak byl nějaký zákon, že štěně se dává ve třech měsících nejdřív a plně socializované! Jenže to by se nelíbilo množičům, že?
Mě nejvíc fascinuje jeden z těch dobroušů - panička ho nikdy nenaučila žrát nic jiného, než Pedigree Junior, ačkoliv jsme zkoušeli ledacos superprémiového... a nakonec z něj vyrostla obrovská a dobrosrdečná obluda, která si pamatuje mé dávné působení ve zverimexu a při každém setkání mi strká hubu do tašky a hledá něco k snědku... Ale zase z té týrané dobrmanky (patřila známému a občas jsme ji hlídali) vyrostl svým způsobem pěkný magor, který děsil i mně. Viděla chlapa s plnovousem a konec - zřejmě si vzpomněla na prvního páníčka a hotovo. Nakonec se dostala na barák s dobře oplocenou zahradou a holobradým páníčkem - ale stejně někdy tak divně zírala...