Psi

Záleží na tom, jaká je povaha obou psů, jak jsou oba staří a jakého jsou pohlaví...nedá se napsat "tohle je dobrman a proto se bude snášet se zlaťákem, ale s berňákem ne."
Na jakou situaci se vztahuje Váš dotaz?

Třeba (skoro) mého křížence německého ohaře (s výmarákem) moc velkých psů nemusí, působí trošku dominatnějším dojmem, navíc má tendence si mě furt chránit Určitě to chce dát si pozor.

No Ohař je už cca 4 roky starý a dobrman by byl štěně max 3 měsíční. Ohař se s jinými psi snáší dobře ale dobrman jsem četl že má často problémy se snášenlivostí jiných psů, tak nevím.

A, koukám, že tady se rychle píše... my měli fenu dobrmana s labradorem a pudlem a nebyl problém. Spíš hlídat to štěně, aby ze začátku moc neprudilo... jinak znám pár dobroušů, co jsou zlatý telata a vlastně kdysi jen jednoho "zlého" - ale to byl útulkový pes, kterému bývalý majitel zlomil nohu. A ten neměl problém se psy, zato se pokoušel zardousit každého kolemjdoucího chlapa s plnovousem...

Tak tak, mamčina kamarádka měla hnědýho dobrmana, byli jsme tam naposled na návštěvě když mu byl rok a chtěl si hrát tak moc, že se mi nakonec pověsil za tričko na rameni a nehodlal pustit zase naopak jsem byla s kámoškou bruslit v zimě na přehradě, chvilku jsme tam seděli na lavičce a šla kolem paní s dospělým dobrmanem; stačilo se na něj usmát a hned mi položil hlavu do klína a vyžadoval hlazení takže je to fakt "kus od kusu"

Inu, proč by se neměli snášet? Všeobecně se snad každý pes snese s každým, to je výhoda přirozeně smečkového zvířete. A pak už je to jen o osobním názoru - náš pes zná dva bígly. Jednoho má rád a druhého nesnáší. Měli jsme dva německé ovčáky s kokrem, pak dobrmana s retrívrem a pudlem... křížence staffa a dalmantina s australským honáckým... míchat se to dá docela dobře, když si psi budou vyhovovat temperamentem (a to by mohli), tím lépe. Hlavní je dobře je seznámit a usměrnit je když si budou řešit hierarchii.
Budete dávat štěně ke staršímu psovi?

Máme 3 zahrady na jedné menčí má Ohař boudu a na te druhé stejně velké by měl Dobrman ale přes den by byli puštění spolu.

Jestli máte dost místa, tak to není třeba hrotit. Psi jsou smečkoví a většinou se rádi spojí k nějaké lumpárně... Akorát je mi líto ohaře, až bude mět na krku pubertálního vejrostka...

to určite ano. Děkuji za rady a ochotu

Pokud není ohař špatně socializovaný a neútočí i na štěňata, pak bych se toho nebála. Pokud budou vyrůstat spolu, neměl by být problém. Je třeba jen dávat pozor na nevhodný způsob hraní, kdy by mohl ohař malému ublížit, když mu bude tlačit na záda apod. Ale bránit jim ve společném kontaktu během vyrůstání, když pak budou spolu, by mohla být naopak chyba. I štěně se musí naučit, že si ke každému nemůže dovolit všechno jenom proto, že je štěně a naučit se odmítavé signály toho druhého. Aby z něj pak nevyrostl spratek, který se pak bude navážet do každého psa (i když to nebude třeba myslet zle), protože ho nikdo nenaučil, že když na něj pes zavrčí a ukáže zuby, že ho má nechat na pokoji. To by pak mohlo dopadnout špatně.

To je fakt, asi by chtělo nechat ohaře, aby dával štěněti hranice, takže ho neokřikovat ho hned při prvním zavrčení (pokud ale nebude chtít útočit). Aby to nebylo tak, že štěně dělá lumpárny, a když ho větší okřikne, platí za to on.

Jezdí ke mě kámoška s malou borderkou. Teď má půl roku a rádi si s mým maliňákem spolu hrají. Už ho ale prudil hodně a tak ho maliňák několikrát okřiknul. Nepomohlo to a malej drzoun mu začal naopak ještě nakrývat nohu. Maliňák se do něj obul způsobem, že by to nepejskař těžko ustál. Ale já ho znám a vím, kdy to myslí opravdu zle a kámoška taky ani nemukla, měli jsme je pod kontrolou. Maliňák malýmu nic neudělal, malej se jen otřepal, žádný stres ale dal mu už pokoj. Takže se fakt nebát po nějakém zavrčení, nebo "okřiknutí" a nechat malýho sbírat zkušenosti

Ano, se smečkou se musí pracovat jako se smečkou. Pokud jsou oba psi duševně v pořádku a dobře socializovaní (hlavně štěně, tady by se vyplatilo mít ho od dobrého chovatele, já mám nejradši aspoň tříměsíční, ale dneska se štěňata udávají už v šesti týdnech... no... ), tak se štěně zařadí kam patří, projde si pubertou, kde bude zapotřebí ho trochu usměrnit a pak by to mělo být bez problémů... jenže jeden nikdy neví. Lidi jsou různé a stejně tak i psové...

no já bych byla opatrnější,moje téměř 30ti leté zkušenosti se psy říkají, že když dobrman dospěje může chtít přebírat vůdcovství a může se to začít rvát...a to ne ani tak proto, že je to zrovna dobrman, tady se nikdy přesně neví jak to dopadne, až budou oba psi dospělí a jak to půjde v době, kdy bude dobrman dospívat. Může to být zcela v pohodě a může s tím být problém. Pes je sice smečkové zvíře, ale pozor!!! Smečce vždy velí nejstarší ( nebo nejdominantnější) FENA což mnoho lidí netuší a myslí si, že smečku vždy vede pes. takže je hodně moc důležité, kdo bude vůdcem smečky - tady to MUSÍ 100% být majitel, který od začátku určuje pravidla a dává hranice, přes které psi nesmí zajít. Já mám doma momentálně 4 feny - foxteriérku, malou kníračku, českou fouskovou a vořechovou z kauzy Nemotice. Smečce velím já a hned po mně malá kníračka - nejstarší fena. Smečka je vyrovnaná, pohodové povahy tří zvládají magora foxteriérku,ale pozor!! Měla jsem tuhle foxteriérku se starší foxlicí a zbytkem zmiňované smečky a NENÁVIDĚLY se na život a na smrt, nedalo se to nijak ovlivnit, nakonec jedna druhou zabila. To už jsme věděli, že jedna musí z domu, že to nepůjde, ale zaklínily se mi pod dětskou postýlku a než jsem se k nim dostala a postýlku vydolovala bylo po všem, podotýkám, že tahle fena, která přežila, se nikdy v životě s nikým jiným neservala, se smečkou vychází v pohodě a venku se psy také. Byla to jen a jen ta jediná fena. Je to mazel a neublíží a vidíte....jednou ublížila. Píši to jako příklad, nechci to tady rozebírat či sbírat rady, už stejně nepomohou a věřte, že jsme zkusili všechno možné i nemožné přes velmi a velice zkušené výcvikáře až po psí psychology.....sama si troufám tvrdit, že se psy mám zkušeností dost.....kdo to nezažil možná neuvěří či najde slova kritiky, ale prosím kritizujte,až sami podobnou situaci zažijete!! Proto už jsem v soudu a odhadu toho, co se bude dít velmi opatrná! Zase u psů to bývá maličko lepší, ale záleží na okolnostech. Hlavně nic nepodcenit a zůstat vůdcem smečky!!! Ale ani to nemusí vždycky pomoci.

Tak to tady snad nikdo nepopírá, že vůdce musí být člověk Já sama si říkám doma ALFA fena Ale s fenama je to kapku horší na snášení než se psy. A hierarchii si samo v dospělosti udělají sami, ať to bude dobrman, nebo jiné plemeno. A nemusí být vůdce vždy ten starší. Když přišel druhý pes do mojí mini smečky, převzal v dospělosti vůdcovství nad starším. Pak přišel třetí pes a převzal vůdcovství po tom druhém. Takže to není pravidlem, že to musí být nejstarší. V některých případech se stává, že se psi budou rvát pořád, sama takový jeden případ znám (a jsou to psi, ne feny), ale je to docela malé procento a není třeba tímto Dr House strašit

Feny jsou každopádně mnohem ostřejší, než psi. A myslím, že i chytřejší. Mít čtyři čuby pohromadě, to by se mi ani nechtělo. Dovedu si představit, že si dámy vyříkaly co a jak a že to skončilo špatně. Když se psi chtějí zabít, prostě to udělají. Náš pes se nesmí setkat se sousedovic jezevčíkem. Dvakrát ho málem překousl vejpůl. Všichni ostatní psi jsou mu víceméně ukradení, ale dvě setkání těch dvou skončila pokaždé na veterině - a sousedka vesele pouští svého psa jentak jako bez vodítka a bez dozoru... Jezevčík je aspoň 15 let starý, startoval tedy pokaždé jako první, ale schytal to víc a nebýt náš pes na vodítku, tak nevím... ale jak říkám, znám dobrmany dva + naši bývalou čubu (taky měla ty dva zbylé na povel) a všichni byli ukáznění a v pohodě. Na druhou stranu, u nás jsme alfy my a ti další dva majitelé jsou taky velmi důslední. A ani tak jsme nebyli schopni zabránit rvačce a kdyby jezevčík neustoupil, bůhví jak to dopadlo. Pes, dobře rostlý a živený, je nějaká síla a musí se s tím počítat.

No je fakt, že o dobrmanech se tvrdí, že v pubertě "ztrácí hlavu"-psala jsem o nich (jako o plemenu) referát na biologii, psali to všude, na netu i v knížkách, co mám doma. Ale nemohu posoudit, vždy jsem byla s dobrmanem jen na pár hodin, takže jsem se nesetkala se všemi situacemi. Ono jak už se tu psalo záleží na majiteli, zda psovi v pubertě, kdy zkouší co se dá, všechno dovolí, nebo mu prostě dá jasně najevo hranice. Taky si myslím, že trošku záleží na předcích-je myslím rozdíl, když se vezme štěně z chovatelské stanice od lidí, kteří s daným plemenem mají zkušenosti (ať už se jedná o dobrmany nebo jakékoliv jiné plemeno) a všechny psy mají "prozkoušené", nebo když se prostě koupí bezpapírák a ještě se špatnou socializací.

Já se se rvačkou, nebo spíš s útočícím psem, setkala naštěstí jen jednou. Vraceli jsme se zrovna z procházky, já i pes už unavení. Proti nám obrovský labrador (ano, ten často opěvovaný milovník) na volno, panička si ho nevšímala. Navázal s mým psem přímý oční kontakt, radši jsem se zastavila. Panička asi už předpokládala, co se chystá udělat, na povely její pes nereagoval a nestihla po něm ani skočit.
Pes se po mém ohnal, snažil se mu zakousnout do žeber, naštěstí je ten můj atlet, a tak stihnul včas uskočit (s pořádným zapištěním).
Od paničky samozřejmě žádná omluva, na psa žádný trest..."Je v pořádku?" řekla, otočila se a šla dál.
Nestačila jsem se divit.

To jo, dát si záležet na výběru rodičů se vyplatí. A i na feně, která se často podceňuje. Každý se ptá na krycího psa, ale neuvědomuje si, že to ta fena je s těmi štěňaty, než jdou z domu a oni z ní veškeré stresy, nejistoty a případné nervy a reakce na stresy a zvuky přejímají, protože je cítí. Ale bohužel ne každý má tu možnost se o rodičích přesvědčit a napovídat se dá všechno, aby se prodalo

To máte pravdu. Od krycího psa jdou spíše ty "pracovní geny" (a barva samozřejmě), jestli to tak můžu napsat.
K těm množitelům, ono je fakt, že když si dá člověk záležet, a pořádně zahledá, pročte si webové stránky stanic, napíše chovatelům popřípadně je navštíví a prohlédne si psy, má celkem velkou šanci na to, aby si vybral tu správnou holt to nesmí bejt tak, jako že teď chci psa, teď si ho koupím.

jo 2 feny se můžou brutálně nenávidět...podobný případ, jako tys měla s těma foxlinama měli sousedi se 2 vlčandama, starší a mladší. Taky je museli držet striktně odděleně (1 v kotci a 2. na zahradě, přičemž je střídali), protože by s ejinak zabily. Já měla 2 vlčandy, jednu původní starší naši a druhou od odrostlého štěněte- asi půlroční nalezenkyni od dálnice a ty se sice s určitýma výhradama, ale celkem snášely. tahle maldší vlčanda, co zůstala sama po smrti té starší zůstala u rodičů. beru si ji k nám, když rodiče jedou na dovču a celkem dobře se snáší s naší borďandou. I si hrajou, akorát při hře to trochu skřípe. Páč mají odlišný způsob hry- borďanda se druhému psovi zakousne do krku a tahá ho, kdežto vlčanda by se honila a nemá ráda, když se po ní někdo válí. Borďanda zase není na větší běh...ale holky časem celkem našly kompromis Ale vlčanda se moc nemusela s Pucákem- starým vořechem, který jednak byl dost dominantní, navíc neměl rád vlčáky. takže na ni pár x vystartoval a ona ho uzemnila, z čehož pak byl dost špatnej. Pucák naopak vycházel dobře s borďandou i s borďákem, když ještě žil...ti mu tu jeho dominanci uznávali, ikdyž vážili 10x tolik co on.

Ono se psama to je hodně o tom, jak jsou socializovaní. Pokud jsou oba a více psů dobře socializovaní a umí se k ostatním psům chovat, tak to až na vyjímky většinou jde, bez ohledu na rasy.

Jinak teda 1 docela zajímavá věc- když jsem tak sledovala, jak žijou polodivocí páriové, tak ve směčce nikdy není víc jak 1 plně dospělá fena. Klidně několik různě starých, i starších psů a jen 1 starší fena, + pár hodně mladých dcer. Nebo je i smečka jenom ze psů různého věku, ale nikdy jsem neviděla, že by byla smečka jen z fenek.

Auri je to tak s tou smečkou, jen se to obecně moc neví no někdy si prostě nesednou a ještě jsem tak vypozorovala, že je to častější u fen stejné rasy ( nemyslím, že zrovna mně to potkalo u foxů, ale obecně) netuším, čím to je.
Jinak k tomu, že psi přebírají vedení - jo to se stává, ale vždy je k tomu něco vede, pes jen tak vůdcovství nepředá, pokud není starý, nemocný či pokud není v hierarchii někde problém...to k příspěvku tuším výše dal by se o tom napsat elaborát, jak to mezi psy je, ale pokud do toho zasahuje člověk,ať už kladně či záporně, nikdy nejde o přirozené smečkové chování psů, vždy je to člověkem ovlivněné jinak to ani nejde a vůbec nepíši,že je to špatně, je to soužití člověka se psem a vzájemná jakási tolerance je na místě.
Také máme smečku různě starých fen, psa si nepořizuji jednak proto, že mám blíže k samicím obecně .-) a druhák proto, že by se mi venku rval, protože ohlídat si takový harém je na nervy .-)))
Se zvířaty je to stejné jako slidmi, buď si sednou a nebo nesednou, jen se s tím každý zkrátka vypořádává po svém.
Koupit štěně je jako koupit los, dobrý pejskař dokáže i ze "špatného" psa něco vykřesat a špatný pejskař i výborného psa zničí, nikdy se předem neví, jak to dopadne
všem krásnou dobrou noc!

Já nemluvila nic o tom, že by to předání bylo až tak dobrovolné První ano, ale nejstarší borderák je od mala submisivní povaha a s nikým nechce mít problém, chce jen v pohodě existovat. Já říkám, že u nás je v hierarchii až za kočkou A mladší borderák byl silnější povaha, tak to převzal. To bylo vpohodě. Ale potom po pár letech přišel maliňák. Sebejistý, ale nekonfliktní pes. Jakmile dospěl, začal sám vůdčí borderák vyvolávat bitky, protože cítil, že je maliňák silnější, ale tomu to bylo ukradené. On si byl sám sebou jistý a nechtěl nic řešit. Nakonec už měl borderáka plné zuby, tak to řešit začal a ukázal, že na něj borderák opravdu nemá. Nějakou dobu jsem jasně neviděla, jak to mezi nimi je, ale pak to začalo být jasné. A teď je klid. Mají svá místa ve smečce... Je to přirozený vývoj, nevidím v tom nějaký problém...

no já to taky neplánovala, přišlo to samo...fouskovou jsme brali 5ti-letou od myslivce co jí měl 3 roky zavřenou v kotci metr krát dva a neznala nic jiného, žádné osvalení, žrala obden, chodila jak štěňátko..vzali jsme jí, že jí někoho najdeme a ona se na mně tak pekelně upnula, že zůstala a voříšková? Bylo potřeba udat sto psů z množírny tak jsme si jí vzali den po kastraci zbídačenou a když už jsem jí ze všeho dostala ( žrali tam jen pšenici namočenou ve vodě a co kde v okolí našli) a nebyl tady problém se začleněním tak taky zůstala. Kníračka je totálně nekonfliktní a jediné problémové zvíře je ta foxlice, ale ve smyslu neutuchajícího zdroje energie, musí se neustále zaměstnávat a i tak je jak na pružině,stále v akci, ale tím, že ty tři jsou klidné tak se to vyrovnává, jedna dominantnější či akčnější fena a bylo by ve smečce po klidu....proto další pes ať už k jedináčkovi či do smečky - vždy s rozvahou a přemýšlet do budoucna co kdyby....také mně ta nenávist mezi dvojicí fen poučila a už vím, že opatrnosti není nikdy nazbyt. Taky znám dobrmany a jsou v pohodě, žijí i ve smečce, ale pak jsou tací, co startují při každé příležitosti, hodně záleží jak to uchopí majitel, zda nenadělá chyby, hodně dělá socializace zvířat, zkušenosti.....prostě dvakrát měř a potom řízni

Jojo. Proto dostávám osypky, když slyším, jak se prodávají šestitýdenní štěňata, která se zatím nestačila ani náhodou pořádně přiučit správným psím návykům. Kdyby tak byl nějaký zákon, že štěně se dává ve třech měsících nejdřív a plně socializované! Jenže to by se nelíbilo množičům, že?
Mě nejvíc fascinuje jeden z těch dobroušů - panička ho nikdy nenaučila žrát nic jiného, než Pedigree Junior, ačkoliv jsme zkoušeli ledacos superprémiového... a nakonec z něj vyrostla obrovská a dobrosrdečná obluda, která si pamatuje mé dávné působení ve zverimexu a při každém setkání mi strká hubu do tašky a hledá něco k snědku... Ale zase z té týrané dobrmanky (patřila známému a občas jsme ji hlídali) vyrostl svým způsobem pěkný magor, který děsil i mně. Viděla chlapa s plnovousem a konec - zřejmě si vzpomněla na prvního páníčka a hotovo. Nakonec se dostala na barák s dobře oplocenou zahradou a holobradým páníčkem - ale stejně někdy tak divně zírala...

No jo, ale to máš u každého plemene. Máš borderku, která je přátelská a znám i takové, na které se podíváš a skočí ti do ksichtu. Přeci mi pes nebude určovat, jestli si mám, nebo nemám pořídit dalšího. Pokud neberu dospělého psa o kterém dopředu vím, že je to jeden velký problém, ale jak píše House štěně, tak je zbytečné tohle řešit... Byla by to náhoda....

Rendy...náhody se bohužel dějí, vůbec nechci nikoho strašit to vůbec, jen vždy upozorňuji na horší varianty, aby dotyčný věděl, jak je bude případně řešit,mám to už tak nějak v povaze jinak štěňata s PP nesmí z domu před ukončeným 8.týdnem života, ale souhlasím,tři měsíce ideál. Já když dávám pryč štěňata ( s PP, jiné nemnožím a nepodporuji) tak vždy potencionálním majitelům vylíčím ty nejhorší zážitky, sdělím jim, co mi vše jejich maminka zničila, jak moc jsou nároční na pohyb, a že musí brát v potaz charakter plemene. Otestuji je - majitele, dobře vybírám a fakt rozmýšlím, protože dát foxe do nesprávných rukou je potom neštěstí jak pro psa tak pro majitele. Také mám ve smlouvě, že vždy vezmu svůj odchov zpět a že mám jakési "předkupní" právo. Bohužel u množitelů to takto nechodí, co nejdříve z domu, sbalit prachy, co nejméně péče, nejlepvnější krmení.....-(((( ovšem jako všude,dokud bude po takových štěňatech poptávka, bude i nabídka.
A už opravdu dobrou noc
Dokud nenarazíš tak ti to pes určovat nebude, jen zkušenost ti ukáže, že mnohdy pes určuje i jiné věci....včetně toho, zda vedle sebe snese další zvíře, či nikoli ale tohle fakt musí každý zažít a mít vlastní zkušenost.

Já neříkám, že se takové věci nestávají, ale kolik je takových případů? 10%? Je to jen tip z břucha, ale protože tě had může kousnout i taková užovka, tak si ho nepořídíš? Ta možnost tu je, ale je méně pravděpodobná (řekla bych menší, než ta s užovkou)a v již v prvním příspěvku jsem psala, že pokud je ohař socializovaný a ví, jak se chovat ke štěňatům.... Takže pokud je vpohodě, tak nevidím důvod, proč si druhého nepořídit, když ho opravdu chci a zabezpečím jim oběma to, co potřebují.
Dlouho jsem se pohybovala mezi agiliťáky a obrovská většina z nich nemá jen jednoho psa a znám z nich jen jeden případ (manchesterský teriér), kdy se nesnesl se svým pohodovým parťákem (šeltičkou) i když s ním vyrůstal odmala.

U dobře socializovaného a psychicky normálního psa, nevidím žádný problem v pořízení parťáka od štěněte.
Jen bych asi nevolil dobrmana, protože je to v současné době jedno chorobami nejzatíženější plemeno.
V podstatě je těžké najít linii, kde valná většina jedinců nepomře do cca 6 - 8 let věku .
Jen pro ilustraci čtení na několik večerů např. v diskuzi na mujpes.cz v rubrice dobrmani

Jo, dobrmani a taky boxeři na tom bohužel tak jsou, no

No dogy na tom, s tou dlouho věkostí, taky nejsou bohužel nejlépe.

To ne, no...ona ta velká plemena psů celkem obecně. Máme bordeaux dogu, pes nám exl v 10 letech a už měl nárok, ale jinak byl do té doby celkem zdravý. Kdyby nebyl takový hypochondr a celoživotní tragéd, co třeba 15kg zhubnul a 14dní stonal z toho, že šlápl na včelu. Fena má teď 8 let a už je na ní taky dost vidět, že to není žádná mladice. Ale ta aspoň byla opačný případ od toho psa...ta si pro změnu nedělala z ničeho nikdy nic a v podstatě ještě nikdy nebyla nemocná. Ale třeba co se týče pohybu, tak 10letá vlčanda je proti ní ještě naprostá Jura. Jó ale takovej malej 8kg vořech, ten se dožil 20ti

Bohužel co se týče těch dobrmanů a boxerů, tak já snad neznám v dnešní době nikoho, kdo je má a má je zdravé, ikdyž to jsou ještě třeba celkem mladí psi...ta genetická zátěž už tam je hrozná.

Máme německou dogu. Zatim je to malý štěňátko 7 měsíců takže zatim je vše ok, ťuk ťuk. Tak doufám že taky vydrží dlouho.

Dobrý den,
mám takový malý dotaz. Rádi bychom si pořídili pejska - jsme zatím bezdětný mladý pár a naskytla se nám možnost pořídit si Manchesterského teriéra. Chtěla bych se zeptat na zkušenosti. Chápu, že se jedná o "teriéra", takže to nebude typický gaučák, ale naopak hlídač a dosti aktivní. Zajímaly by mě ale i reálné zkušenosti (dobré i špatné) s tímto plemenem při klasickém chovu např. v bytě.

Děkuji

Bára