No je fakt, že o dobrmanech se tvrdí, že v pubertě "ztrácí hlavu"-psala jsem o nich (jako o plemenu) referát na biologii, psali to všude, na netu i v knížkách, co mám doma. Ale nemohu posoudit, vždy jsem byla s dobrmanem jen na pár hodin, takže jsem se nesetkala se všemi situacemi. Ono jak už se tu psalo záleží na majiteli, zda psovi v pubertě, kdy zkouší co se dá, všechno dovolí, nebo mu prostě dá jasně najevo hranice. Taky si myslím, že trošku záleží na předcích-je myslím rozdíl, když se vezme štěně z chovatelské stanice od lidí, kteří s daným plemenem mají zkušenosti (ať už se jedná o dobrmany nebo jakékoliv jiné plemeno) a všechny psy mají "prozkoušené", nebo když se prostě koupí bezpapírák a ještě se špatnou socializací.

Já se se rvačkou, nebo spíš s útočícím psem, setkala naštěstí jen jednou. Vraceli jsme se zrovna z procházky, já i pes už unavení. Proti nám obrovský labrador (ano, ten často opěvovaný milovník) na volno, panička si ho nevšímala. Navázal s mým psem přímý oční kontakt, radši jsem se zastavila. Panička asi už předpokládala, co se chystá udělat, na povely její pes nereagoval a nestihla po něm ani skočit.
Pes se po mém ohnal, snažil se mu zakousnout do žeber, naštěstí je ten můj atlet, a tak stihnul včas uskočit (s pořádným zapištěním).
Od paničky samozřejmě žádná omluva, na psa žádný trest..."Je v pořádku?" řekla, otočila se a šla dál.
Nestačila jsem se divit.