K tomu tahání hadů :
Dle mého názoru je zejména s velkými hadi manipulace nezbytná. Potenciálně nebezpečná zvířata musí vědět, že člověk není potrava.

Menší hady jako jsou hroznýšci, nebo aurory netahám vůbec, jen letmo kontroluji, jestli žijou a hlídám je při krmení, jak přijímají potravu. Vytáhnu je z terária maximálně když přijede nějaká návštěva, což je cca 1 za měsíc. Na jejich reakcích je vidět, že manipulace jim není příjemná a tak je zbytečně nestresuji.

Sociálnější užovky rodu thamnophis sami lezou na okraj otevřeného terária, kde jim strkám do tlamek rybičky, ale manipulaci taktéž nějak nevyhledávají a braní do rukou je jim celkem nepříjemné. Všechny bez vyjímky se snaží vysmeknout a nedaří-li se jim to, nevábně ovoní moji ruku. Proto je taktéž nestresuji a neberu je do ruky když to není nezbytně nutné. Na oplátku mi hadi dělají radost, tím, jak jsou zvědaví. Nebojí se mě a zvědavě šmejdí u šoupaček, když vejdu do místnosti. Po otevření šoupaček zvědavě vystrkují hlavičky z terárka a vyhlížejí ňamku.

Samostatná kapitola jsou retikulátky. Věčně nenažrané a vždy připravené zaútočit na potenciální kořist. S těmito hady se opravdu snažím "vycházet", dokud to jsou ještě 2 metrová miminka. Cca 1 týdně je beru na asi 15 minut na ruku. Už máme naučený signál, že se jde chovat a po tomto signálu mřížky zkrotnou a jsou hodné, nekousavé. Tím signálem je pohlazení hada po hlavě nějakým klacíkem s mírným přitlačením hlavy směrem dolů. Funguje to bez problémů. Vždy se stáhnou z esíčka a snaží se odplazit. Samozřejmě, že je NIKDY netahám v den krmení, několik dní po krmení a v období svleku.

Rychlejší užovky dávají stres najevo vizuálně více najevo než například krajty, nebo hroznýši, ale to, že je hroznýš strnulý ještě neznamená, že se mu to líbí. Ti vnímaví si všimnou zrychleného dechu zvířete, což už projevem stresu je. Hadi jsou vesměs samotářská zvířata a není příliš vhodné je tahat jako morče. Naučit na člověka, ano, ale ne je tahat jako koťata.

Netvrdím, že můj přístup k hadům je ideální, ale vznikl určitým vývojem, pozorováním a nabytými zkušenostmi.

Vždy je lepší sledovat hada za sklem, například při krmení, než ho stresovat zbytečnou manipulací