Asi bych jí určitě nechala pár dní na adaptaci v novém prostředí a nijak jí nestresovala, ale časem bych se nebála si jí občas vytáhnout. Můj krajťák (tmavka) se dožaduje "venčení" každý den. Když zrovna netráví, tak vydrží několik hodin denně somrovat u skla a dostat se ven, tak ho vždy pustím a krajťák si spokojeně lozí po teď už skoro "svém" pokoji. Když ho lození přestane bavit, vyleze za mnou na postel, omotá se mi do klína a spí, popřípadě si sám vleze zpět do terária. Teď v létě, když jsou vedra, se naučil lozit na zahradu, spokojeně zkoumá okolí, má k dispozici lavor s vodou, kam si zaleze, když se chce namočit nebo mi spí na dece smotaný za hlavou. Rozhodně si nemyslím, že by byl z manipulace vystresovaný, naopak, mysím si, že mu je příjemná, protože se kontaktu dožaduje a už si na to tolik zvyknul, že jak se terárium otevře, Montík už leze ven zkoumat. Když ho chci zavřít, stačí hlavou nasměrovat do terária a on tam vždy ihned vleze. Po pobytu venku občas dostává doma malou myšku, pro něj už jen zákusek, nikdy neodmítne. Tudíž předpokládám, že kdyby byl z manipulace skoro každý den vystresovaný, tak by si 10 minut po dvou hodinách venku na zahradě myš nedal.
Naopak si myslím, že had by měl být na manipulaci zvyklý, dá se tak časem předejít stresu v případech, kdy se s hadem musí k veterináři a pod.
Monty byl na každodenní manipulaci zvyklý už od chovatele, původně zamýšlel si jej nechat, tudíž ho ochočoval co nejvíce a jsem za to ráda. Nikdy nenastala situace, kdy by se choval agresivně, snažil se přede mnou ukrýt nebo ze stresu přestal žrát. Neumím si představit, že bych ho snad pouštět neměla a měl by být jen zavřený v terárku, ačkoliv se puštění dožaduje.
Pochopitelně jsem ho netahala ven hned první dny, první měsíc probíhal tak, že jsem mu k večeru, kdy začal lozit, jen otevřela terárko, ať si ven vyleze sám, zvykala jsem si na jeho reaknce a on si zvykal na manipulaci mnou.
Věřím, že je Monty spokojný a ačkoliv předpokládám, že hadi jsou zvířata bez emocí (nikdy ke mě neucítí lásku jako potkan nebo pes), mám pocit, že mu naše společná symbióza vyhovuje a zvykl si po mém boku žít bez komplikací. Upřímě, při jeho pořizování jsem ani nečekala, jak moc úžasné zvíře jsem si pořídila a jaký vztah si k němu udělám.

Proto si myslím, že pokud k tomu přikročíš podobně, dáš hadovi prostor, naučíš se rozpoznat, jaká situace je mu nepřejmná a v čem se naopak cítí dobře, najdeš pak sama rozumnou hranici toho, jak často hada brát z terária a kdy je naopak lepší nechat ho být. Byla by škoda se ochudit o příjemný čas, který se dá s hadem sdílet společným poznáváním reakcí a chování "toho druhého". Z krajtou královskou osobní zkušenost nemám, ale nemyslím si, že to bude od tmavky až tak velký rozdíl (snad když nekoukám na občasnou nežravost právě té královské, Monty by baštil pořád, kdybych mu k tomu dala postředky).

Možná mě tu za můj názor zlinčujete, ale názor je jako zadek, každý má nějaký a zrovna já jsem člověk, který svým zvířatům věnuje maximum času, péče a vždycky dbám na to, aby se u mě i v mé společnosti cítili dobře, bezpečně a byli co v nejlepším stavu. A přesně to si myslím, že můj Monty je. Takže ne, nebudu na něj jen koukat přes sklo, jak tam roste, když vím, že mu manipulace nevadí a není mu moje přítomnost nepříjemná.

Proč tak skvělého a relativně přátelského hada omezovat jen na prostor terária, když mu mohu nabídnout víc a vím, že to má rád..