Tohle jsou právě všechno strašně relativní věci. Ten smrad, s tím se každý musí poprat sám a určit si, co je přijatelné. Pokud někdo řeší tuhle věc, měl by před zakoupením zvířete "načichat" někde potřebnou zkušenost. Já to mám jednoduché. Co chci, to mi nesmrdí. Co smrdí, to stejně nechci. A když bude trochu smrdět něco co chci, tak to nebudu mít v ložnici a pořídím si to jenom tehdy, když budu moci zvíře ubytovat tak, abych mu mohl s láskou zajistit potřebnou péči a navzájem jsme si nevadili.

To "mazlíčkářství" je taky subjektivní věc. Mně bohatě stačí se realizovat s 0,1 vlastního druhu. Vyhledávání kontaktu se zvířaty zapotřebí nemám. Spíš mě baví je pozorovat a starat se o ně. Během té péče s nimi sem tam přijdu do kontaktu a to mi stačí. Samozřejmě provádím běžné fyzické interakce se psem, který nás bere za své. Jinak jsem prostě antimazlíčkář. Navíc se mi nejvíc líbí zvířata, se kterými se stejně nikdy mazlit nebudu... Každý to má jinak. Důležité je si vybrat to, co mi vyhovuje, o co se postarám a čemu zajistím dobré podmínky a důstojný život. A preference máme každý jako individualita trochu jinde. Jenom právě zadavatelka moc neví, co chce. A je tedy na ní, aby si dobře vybrala. Nechci se po tisící opakovat. Ale tady je ideální četba. Knihy a zdejší vlákna o drobných savcích. Po nějakých dnech nebo týdnech čtení zjistí, co by jí vyhovovalo a co by bylo v rámci jejích možností. Udělat si základní rozhled a najít si to svoje by měl být prvotní krok.