Jaké zvíře?

P.lacus - často překvapí, nikdy neomrzí..

Edit: reprodukce je ale spíš nežádoucí..

smysl tohoto mi jaksi uniká - když člověk nemá nic k tématu a dělá si legraci z ne zrovna nejšťastněji formulovaných dotazů, je to přinejmenším zvláštní a rozhodně to něco vypovídá.

když člověk nemá nic k tématu a dělá si legraci...

K tématu to určitě bylo. Když někdo hledá "domácí" zvířátko které by moc nesmrdělo, a jsou mu doporučeny nosál, mýval, puma, liška, nebo mangusta, pak je to opravdu legrace, smrdí totiž všechny
Pobavila mě obzvlášť ta puma. Už vidím, jak si Elvinerha pořizuje mazlíčka, který doroste přes metrák, má sílu jako několik dospělých chlapů, sežere v průměru 60kg masa měsíčně, a jehož pořizovací hodnota je okolo 100 táců

Přesně. A dovolím si poznámku, že má být i "chytré" pokud možno

Tak chytré jsou ty vyjmenované mršky asi všechny. Ale pokud bych neměl pořádnou zahradu, kde by měly pořádný výběh a svůj kotec, doma bych je určitě čuchat nechtěl...

Tak vzhledem k tomu, že mám osobní zkušenost s mývaly, nosály, kocourem pumy, psouny a malpami, tak si dovolím tvrdit, že inteligence je u těchto zvířat silně osobitá. Ono hloupé není žádné zvíře, ale instinkt převažuje a spíná konkrétní životní procesy. Hovořit u zvířete o inteligenci způsobem jakým to bylo podáno mi připadá stejné jako hovořit na téma "učenlivostí závojnatek" nebo "myšlenkových pochodů andulek". Ani jedno z těch zvířat není hloupé, ale ne v lidském pojetí. Co se myslí touhle inteligencí? Myslí se tím spíš, že si malpa vymlátí v betonu stupínky, aby zdrhla z výběhu? Že si nosál dotáhne k plotu pohozený kmínek a upaluje do světa? Nebo spíš to, že je karakal hravý a milý a pozná páníčka a ve chvíli, kdy mám v ruce vrabce nevpálí špičáky do ruky, ale jemně si je vyndá, protože páníčkovi se přece neubližuje?
Když na to přijde, není blbá ani ploštěnka. Tolik k inteligenci

Na hrubý pytel hrubá záplata. Prostě jsem musel odpovědět takhle. Tady jsou savci, tak si zvaž dle svých možností, o co se zvládneš nebo nezvládneš postarat (i když teď mě děsí představa, že si nějaký mudla pořídí "mláďátko" a nedomýšlí svůj skutek do konce). Samozřejmě, že mají všechna zvířata svoji specifickou povahu. Chce netradičního savce, tak... Když tohle je zase problém "lehké dostupnosti." Upřímně, co se na ten dotaz dalo napsat? Každý by měl vědět sám co chce. A když něco chci, tak se na to dívám ze všech úhlů pohledu, nastuduji si maximální množství informací a své kroky pečlivě zvážím. Navíc neznám možnosti zadavatelky. Nevím o ní nic. Vůbec celkově ten přístup nechápu. Poraďte co si mám pořídit za zvíře... Tak jsem to prostě ironicky sfouknul. A stejně to došlo tam, kam jsem tušil. Že se tu vážně babráme s úplně přiblblým dotazem... Savci: puma, slon, mangusta, liška, zubr,... Co na to říct?

BlackFlame - Naprosto s tebou souhlasím. Dotazy typu - "co si mám pořídit za mazlíka, aby moc nesmrděl", nebo "co dát do terárka 30 x 40 cm, aby to nežralo nic živýho", to mě dokáže taky nadzvednout.
Většinou se kousnu do pysku a snažím se vůbec nereagovat. Ale někdy mi to holt nedá, a pak vypustím trochu jedu...

Abych nebyl jenom "ten zlej", tak doporučím zadavatelce podívat se po nějakých ježcích, tarbících, apod. Jsou to zajímavá zvířata relativně dostupná pro každého a jejich chov je přeci jenom zvladatelný v určitých mezích.

RITCHI: Jinak zadavatelce do hlavy nevidím, takže... Co na to říct? Taky si teď sypu popel na hlavu že jsem reagoval.

ježci smrděj jak bolavá noha a jsou uplně blbí, čímž vylučují to "nijak extra nesmrdělo, dalo se dobře ochočit a bylo v rámci možností chytré". Co se týče tarbíků, tak tarbíci egyptští (Jaculus jaculus) jsou celkem milí a snadno ochočitelní, nesmrděj...ale potřebují dost prostoru. Co se týče tarbíků Jaculus orientalis, tak ti jsou dost pravý opak- bejvaj to divocí magoři, co o nějaké kamarádíčkování moc nestojí a dovedou dost jančit. a zabít se o stěnu, pokud se leknou.

Ježci jsem trochu voňavější, pravda. Ale v ostatních aspektech nic problematického. Pořád ještě podle mého subjektivního názoru eventuální varianta. On si chovatel na ten zápach zvykne a časem otupí. Proto ten smrad jako určující faktor ani neberu. Aby to nesmrdělo... Vnímání pachů je u lidí hodně relativní.

tak jasně, někomu ježci nesmrděj (nesmrděj mu třeba ani myši) a někomu smrdí i akvárko s rybičkama nebo klec s andulkou to je hodně individuální.

Ale já ježky nepovažuju jako zvířata vhodná na mazlíka i z toho důvodu, že si sice leccos nechají líbit, ale vzhledem k tomu, že to nejsou kontaktní zvířata, tak je lepší je moc nedlachnit. Je řada druhů zvířat, co budou ten fyzický kontakt sama vyhledávat a těšit se z něj, ale ježci ho budou akorát tolerovat. Často ke své škodě...co dneska lidi s těma ježkama vyvádějí, jeden by brečel. takže já ježky doporučuju spíš teraristům, co na ně chtěj spíš koukat, než lidem, co je chtěj spíš ochočovat. Oni ježci jsou na tom totiž trochu podobně, jako suchozemské želvy...jsou módní a leccos si nechají líbit. A poměrně dlouho to na nich nenechává viditelné následky, až jsou najednou v hajzlu.

Tohle jsou právě všechno strašně relativní věci. Ten smrad, s tím se každý musí poprat sám a určit si, co je přijatelné. Pokud někdo řeší tuhle věc, měl by před zakoupením zvířete "načichat" někde potřebnou zkušenost. Já to mám jednoduché. Co chci, to mi nesmrdí. Co smrdí, to stejně nechci. A když bude trochu smrdět něco co chci, tak to nebudu mít v ložnici a pořídím si to jenom tehdy, když budu moci zvíře ubytovat tak, abych mu mohl s láskou zajistit potřebnou péči a navzájem jsme si nevadili.

To "mazlíčkářství" je taky subjektivní věc. Mně bohatě stačí se realizovat s 0,1 vlastního druhu. Vyhledávání kontaktu se zvířaty zapotřebí nemám. Spíš mě baví je pozorovat a starat se o ně. Během té péče s nimi sem tam přijdu do kontaktu a to mi stačí. Samozřejmě provádím běžné fyzické interakce se psem, který nás bere za své. Jinak jsem prostě antimazlíčkář. Navíc se mi nejvíc líbí zvířata, se kterými se stejně nikdy mazlit nebudu... Každý to má jinak. Důležité je si vybrat to, co mi vyhovuje, o co se postarám a čemu zajistím dobré podmínky a důstojný život. A preference máme každý jako individualita trochu jinde. Jenom právě zadavatelka moc neví, co chce. A je tedy na ní, aby si dobře vybrala. Nechci se po tisící opakovat. Ale tady je ideální četba. Knihy a zdejší vlákna o drobných savcích. Po nějakých dnech nebo týdnech čtení zjistí, co by jí vyhovovalo a co by bylo v rámci jejích možností. Udělat si základní rozhled a najít si to svoje by měl být prvotní krok.

Ono nějaký zvíře smrdí? Jo, ježci smrděj děsně, to je pravda, ale ve špajzu a ve sklepě se to dá... teda, ve zvířecím špajzu! Myslím, že vážně člověk otupí ke všemu smrádku všeho živého - nejlepší je se zhluboka nadechnout a hotovo.
Na druhou stranu, žena mého švagra je fakt divná, protože jí smrdí i andulka. To nechápu. Podědili jednu umrněnou andulku po babičce a "museli to dát pryč", protože to smrdělo. A přitom otravuje, že by chtěla králíčka - a ti smrděj řádně!
Osobně nesnáším spíš umělý smrady - ty co dělají lidi. Jako ten děs, co se mi tu rozlejza teď, ohavnej smrad z motoru potrubní pošty - prach, usazeniny, plíseň, přepálenej tuk z restaurací o patro výš... fuj!
Onehdá jsme šli lesem a úžasně tam smrděla liščina...
Ke psovi se chováme jako ke psovi - moc na něj nemluvíme, stejně to nemá smysl, komunikujeme krátkými příkazy a doteky a on je nejspokojenější, když si může lehnout ke smečce a spát. Nepotřebuje mazlení, dlachnění, šišlání. Něco jiného jsou kočky, těm se jaksi musí věnovat patřičná pozornost, ale samozřejmě jen když si jí vyžádají. Myšúti jsou v klecích, dostávají jídlo a vše co potřebují a slouží jako živá televize. Papoušci, ryby - totéž. Drbání a diskuse s žakem - povinné, jsem partner a prostě to mám v popisu práce, jako přijímat natrávenou potravu a opětovat to - když už je taková situace. Leguán se dá vyvést na procházku a vrátit, ale pouze když na tom trvá...
A všechno to smrdí, řve, trousí chlupy, prdí (kocour), plive vodu z akvária apod. A kdyby ne, byla by to děsná nuda...

Jo u nás v savčárně je pěknej smrádek, to jo...páč tam smrdí kde co a hlavně všechno dohromady . Ono i několik stovek hadů a ještěrů už je cítit. Ale pachy zvířat mi prostě nevaděj, a už vůbec ne v té plazárně nebo savčárně...Pokud to teda není vyděšená liška, ta si nezadá s vyděšeným tchořem . Ale to se nestává zas tak často. Ale je fakt, že když ještě byla zvířata doma, tak spíš vadilo to, že některé zvířecí pachy mají tendence lézt do oblečení a člověk je pak cítit. Což vadilo hlavně manželovi, resp. jeho neanimalofilním kolegům v práci.

Co se týče fyzického cicmání, tak to mam podobně jako BF- na to mam manžela vlastního druhu a s jiným živočišným druhem nějak nemám potřebu se cicmat. Ale ráda sleduju projevy jejich chování. Ale ostatní druhy pohladím, když si to zvíře o to řekne...a některá zvířata si o to říkají docela vehementně. Třeba ta liška . Nebo psi a kočky, samozřejmě.

Jen bych si dovolil trochu poupravit pravdivý, a všeobecně známý citát neznámého anonymního alkoholika:
"Komu smrdí rum, tomu smrdí práce", na ještě pravdivější, a hlavně použitelnější pro chovatele všeho živého:
"Komu smrdí zvířata, ať jde do prdele..."

Doufám, že tohle rčení se zapíše do dějin, a stane se "hymnou" pro všechny milovníky zvířat, na věčné časy.

PS: Chovatelé zvířat všech zemí, spojte se

"Komu smrdí zvířata, ať jde do prdele..."

Je fakt, že mně ze všech živočichů nejvíc smrděj lidi. Jet v létě MHDčkem je docela očistec. Nebo i v zimě, když tam jsou přezimující houmlesáci...jak mám vůči živočišným pachům jinak poměrně vysokou toleranci, tak tohle jsou typy smradu, vůči kterým mám toleranci 0.