Želvátko se vám klidně může vylíhnout, teplota v inkubátoru není špatná, nebo spíše želví vejce snesou ledacos. Sice nepíšete, o jakou želvu jde, přeci jen želv suchozemských jsou mraky, ale u běžně chovaných želv u nás by to klidně šlo.
Takže - dobře vyvinutá malá želva se po vylíhnutí a rozkoukání v inkubátoru při maximální vlhkosti (tedy až úplně zatáhne eventuální žloutkový vak) přesune do terária, kde bude mít alespoň zpočátku podobné podmínky jako v inkubátoru, krmí se čistě zeleným krmením - pampelišky, tráva, jetel, jitrocel apod. Průběžně je třeba podmínky upravit.
Čeká ji řada problémů a potřebuje štěstí na chovatele.
Dobře odchovat želví mládě je pro nevybaveného a nezkušeného chovatele věc opravdu těžká, dlouhodobá a relativně drahá. Začínající chovatele zase může čekat řada problémů, pokud chtějí želvičce zajistit skutečně dobré podmínky, není to úplně jednoduché. Navíc je zde značný problém zvaný CITES, takže být vámi, eventuálně vylíhlou želvičku bych raději vrátil majitelce želví maminky.
Nicméně suchozemky běžně kladou neoplozené snůšky a u znečištěného vejce okem nemusíte poznat, je-li oplozené, takže stejně tak můžete půl roku i déle inkubovat pukavce.
Upřímně řečeno - taková želvička není až tak skvělá výhra, jak by si člověk myslel, bohužel je to spíš přesně naopak.