Ten náš blb je naštěstí blbuvzdorný už od přírody, ale to tady opakuju porád... Nikdy se nerval, nikdy nesekal ocasem, rafnul mě jen jednou, když dostával hroznové víno a byl rychlejší než myšlenka... a to byla samozřejmě moje chyba, že?
Pravda, teď má občas chvíle, že se nafoukne a staví bokem, ale s tím si vystačí. Pak zaklapne víka a odebere se do leguáního šťastnosvěta a ať mu jako všichni vlezeme na záda a políbíme mu kloaku... vzhledem k tomu, že průběžně pořád ošetřujeme ty kožní problémy, co jsme ho s nimi zdědili, resp. jejich následky, tak mě to jen těší...
A porád čekám, až na něj přijde jaro... a ono loni nic, letos nic... to papoušek je v "říji" mnohem nesnesitelnější. A zavilejší.