já rozhodně neříkám, že to nejde. Bylo by skvělé, kdyby se našel někdo, kdo by se tomu psovi mohl správně, kvalitně a naplno věnovat ... ale když takových lidí je strašně málo, práce, malé děti, jiná zvířata ... A i když se takový člověk najde, nikdy si nemůže být jistý, na co si ten pes vzpomene při triviální činosti. Jeden příklad za všechny. Známý si vzal týraného vlkodava - neříkám, že to byl 100% psovod, ale poskytl psovi skvělý domov. Všechno ok, nikdy žádnej problém. Jednou na vlkodava nešťastně šáhnul ve spánku (jako už mnohokrát) a pes vyskočil a šel mu po krku - dokud si neuvědomil, co se dějě (ale to už byl zakouslej do ruky před krkem). Pes to nechtěl udělat, ale prostě si rozespalej vzpoměl na něco ze svého smutnějšího života a než si uvědomil, co se stalo, už tekla krev. A to vlkodav je absolutně mírnej splachovací pes, kterýho nedonutíte vrčet ani na cvičáku (nadsázka).
Proto se bojím, že si málokdo dovolí vzít dvouletého asociálního bulíka. A raději, než ho dát někomu, kdo ho bude chtít "zachránit", a špatně to dopadlo (třeba malé dítě bez dozoru), dala bych mu tu injekci a ukončila trápení. Tole vidím jako velký hazard, který málokdo vhodný bude chtít podstoupit. A dát ho do útulku je opravdu naprosto zbytečné.
Toť můj názor.