Ani jedno není nic dobrého. Co se týče toho dlouhodobého přežívání- tam asi záleží na rozsahu toho poškození. Želvy (a taky leguáni) jsou tvrďáci s velkou snahou žít a mohou s tím žít roky. Co se týče bolestí atd- těžko říct, ta zvířata si obvykle nestěžují, takže těžko posoudit.

kdybys získala zvíře uplně bezprostředně po tom předávkování, tak by nic být vidět nemuselo a projevilo by se to do 2 týdnů po. Pokud už by to bylo zvíře, ketré přežilo předávkování a už se dalo do kupy, tak by ale asi nebylo uplně bez následků- no chce to kupovat zdravé, čilé, žravé zvíře v přiměřené kondici a bez zjevných defektů. Ale co se týče nějakých orgánových poškození, které mohou mít za následek pozdější problémy, tak to bohužel při koupi nezjistíš, no. Člověk holt do toho zvířete nevidí. Ono u poctivých (zkušenějších) chovatelů, které třeba osobně znáš by se dalo očekávat, že ta prodávaná zvířata budou ok a že by u něj ani nemělo dojít k něčemu takovému, jako je předávkování s následným onemocněním toho zvířete. Pokud si člověk bere zvíře od nějakého petkaře, tak to holt musí počítat prakticky s čímkoliv vč. toho nejhoršího. To je pak takové k vzteku- člověk zachrání zvíře, dá ho za často nemalé náklady nějak do kupy a pak postupně sleduje, jak zvíře odchází na následky "zděděné" po předchozím majiteli. Halt u měkčích zvířat, než jsou želvy a třeba ti leguáni je tohle podstatně snazší. tam když se něco podělá, tak ta zvířata prostě exnou brzy a člověk ví podstatně dřív, na čem je.