Nač množit psa jen pro svou osobní radost z malých rozkošných kuliček a pro "dobro" feny, když útulky praskají ve švech? Pokud nemá člověk NEosobní důvod, proč množit, pak mi to přijde jako naprostá zbytečnost a sobectví, nechat přijít na svět tvory, po kterých není poptávka a u kterých nemá člověk jistotu jejich budoucnosti.
Upřímě, ono těch "čistých" bezpapíráků jsou taky plné útulky, až se mi z toho chce brečet. Nemluvně o oblíbených zlaťácích, labradorech, německých ovčácích, stafordech, yorkšírech a bišonech. TO jsou psi, po kterých je poptávka stále a stále se v útulcích nachází v hojných počtech.
A to je právě to časté "Jéééé, pořídíme si štěňátka, to se potom porozdá, užijeme si trochu roztomilosti.", dál už lidé obvykle myslet neumějí. Už z důvodu psí budoucnosti bych byla ze štěňat v rodině spíše nešťastná.
Jsem ráda alespoň za to, že plemena jako perský chrt jsou stále ještě ve fázi, kdy bezpapírového psa prostě NESEŽENETE. Jejich pořizovací cena se sice pohybuje kolem 20-25 tisíc, ale díky Bohu za to. Skutečný zájemce si připlatí jak za plemeno, tak kvalitu a chovatel má jistotu, že takové zvíře nikdo do útulku dobrovolně nešoupne. Kéž by to tak bylo u všech plemen! Kdo chce výstavní, sportovní nebo chovnou budoucnost, zaplatí prostě víc. Parťáků a kamarádů pro život je v útulcích dost, a pokud chce člověk zvíře pro radost, není snad úplně jedno, že má flek kde nemá nebo mezi jeho předky stojí pes odlišného plemene? Když už přítel, pak přeci na vzhledu nezáleží.