tak já vyrůstal na baráku a pod lesem tekl takovej potůček,kde jsem nachytal čolky,mloky a skokany a choval je ve starých akvárkách.Mloky jsem dokonce množil a vracel zpět,stejně jako čolky.To byl rok tak 1983.Dnes už tam dávno potůček není....No jinak rybičky,želvičku stepačku,co táta koupil v hospodě za pajdu,pak už užovku obojkovou...No a pak jsem v roce 1990 přišel z vojny a hned za skoro celou výplatu koupil baziliška zeleného.No to bylo radosti.Teráro jsem udělal zděný z toho ,co dům dal.No a pak přišlo manželství,tři děti a v práci jsem kradl střešní latě,sololit a už byla v obýváku první stěna,asi 10 terárek.každých 14 dní vycházela tištěná fauna,to člověk nemohl dospat,a už se z ulitých peněz objednávalo.Mimochodem,ne každý měl tel,tak napsat dopis a čekat na odpověd.pak někdy přišel balík s hadem za pět set,doma před manželkou stál jasně stovku a bylo.Sololitová terárka se asi po dvou letech začala různě kroutit a prohýbat,ale to už se pomalu začínal vyrábět OSB matroš,občas se někde sehnalo nějaké sklo a tak se to mydlilo.Peněz při těch dětech moc nebylo,ale vždy se to nějak udělalo.Pak jsem pomalu začal jezdit do Prahy na burzu,jiná nebyla,seznamoval se tam s lidma a pak se z toho pomalu začala stávat masová záležitost.No zas tak pomalu ne,řekl bych tak posledních pět let.Tak jsem toho využil,zedničinu pověsil na hřebík a začal dělat terárka.Takže závěrem,stačí vydržet 30 let a jednoho začne koníček i živit.No jak říká staré moudro,prvních 30 let je nejhorších........Fuj,to mě bolí ruce,starý dobrý začátky