Dobrý večer,
mé první zkušenosti: rok 1961, v 6-ti letech jsem od kamaráda dostala želvu (dneska vím, že Testudo horsfieldii), asi 12cm. Rodiče chovali králíky a slepice, kočku a psa. Nevyhodili mě ani s želvou. Naopak, vzdělaný tatínek a starostlivá maminka sháněli informace, co taková želva papá. Jen po známých, literatura asi nebyla, nebo né běžně dostupná. Želva se pustila v kuchyni na podlahu a vlastně se pohybovala po celém bytě...Do začátku papala salátek , pampelišky, nejradši měla květy floxů a to speciálně temně červené. Pak objevila kočičí misku a knedlíky s omáčkou jí moc chutnaly (samozřejmě neexistovaly ani granule ani kočičí konzervy, kočka byla na mléku a na zbytkách). Želva jedla i syrové maso, housku namočenou v mléce...No a na podzim se sama zazimovala za starou lednicí pod motorem. Spala v kuse nejméně 2 měs., pak vylezla, zdála se mi "zaprášená", ale koupel jí prospěla: hluboce pila, znovu zalezla spala ještě pár týdnů. Tak to šlo každou zimu.Nejzajímavější je, a to mi málokdo chce věřit, že se v těchto podmínkách dožila u nás 32 let.Nechala jsem ji pak totiž rodičům, a otec si želvu bral k televizi a zahřívali se spolu v županu...