Tak mojí "kariéru" asi odstartovala kniha Od agamy po žraloka, kterou jsem dostal někdy v druhé třídě. Naši museli strpět chovy všemožné havěti od pavouků křižáků, přes čolky až k tesselatám v duchu G. Durella. V roce 1983 jsem sesmolil na gymplu SOČku s názvem Výskyt platů a obojživelníků na kadaňsku, s níž jsem se dostal až na kraj, kde jsem v porotě poznal Petra Voženílka. To už jsem choval i prvního exota Leiocephala carinata (od Leo Wildnera). Začal jsem jezdit na Srazy mladých herpetologů (ÚNL, Bořislav,...), což byly neskutečně parádní akce s kapacitami, jakými byl již výše zmíněný Petr, ale potkat jste tam mohli Jardu Tyšera, Honzu Hromádku a spoustu dalších. To byli naši idolové a s téměř nejtěžším kalibrem té doby - gutátou v ruce - jsme na ně zírali jak na bohy. Vůbec fenomén tehdejších chovatelských kroužků a těchto akcí je dnes už nedosažitelný...Byli jsme tak nabitý, že jsem už v 16 letech vedl akvaristický a teraristický kroužek a do pokojíku nastěhoval první ammodytky. Za školu jsem nechodil hulit, ale čmuchat kolem Kadaně po zmijích, čolcích, stepnících a já nevím po čem všem ještě. Hospodu jsme stíhali večer .
No bylo by to na knihu, zlatý časy..., a jak už tu někdo nahoře psal, dva dny před vydáním nového čísla AT jsem už měl poruchy spánku a vzpomenout si ve škole na vzoreček výpočtu diskriminantu bylo z říše sci-fi (stejně jako už dnes )
Ještě jedna věc byla parádní. Na inzerát v tištěné fauně se odpovídalo koresponďákem, který šel poštou dva dny, pak se nejmíň dva dny čekalo na odpověď, že ty pakobylky už nejsou . Čtyři dny proti dnešním čtyřem sekundám...