Roker: Máš mojí podporu. Líbí se mi všechno, co jsi napsal. Palec nahoru. Trochu tě podpořím.

Také jsem pro ozdravení trhu, změny v politice, zametení s korupcí, zamyšlení se nad přílišným vlivem materialismu ve společnosti, taky se mi nelíbí, když někdo někoho vysává... Spoustu věcí bych viděl jinak. Ale jsme lidi a nejsme dokonalí. Rozhodl jsem se tedy vařit z toho, z čeho se vařit dá. A nechutná to špatně.

Pokud někomu nevyhovují dravé poměry ve společnosti, tak by měl takový člověk dostávat za svou práci odpovídající mzdu, která mu zajistí slušný obyčejný život bez výrazného nedostatku. A pokud si takový člověk vybere tuto cestu, měl by být šťastný a spokojený s tím, co má. Na druhou stranu mě ale štve, že dnes si každý líný levicový blbec myslí, že má automaticky právo na "milionářský standard". Takový člověk by si měl uvědomit, že poctivě dosáhnout úspěchu je cesta velmi trnitá.

Nepochopím, že někdo má tendence přistříhávat křídla někomu, kdo něčeho poctivě dosáhl. Ten člověk se musel vzdělávat, riskovat, dřít jako kůň, padal na hubu, naučil se nést zodpovědnost za svůj život... Zajímalo by mě, co by byl věčně nespokojený levicový člověk ochotný udělat pro úspěch? Je takový člověk ochotný pracovat třeba 320 hodin měsíčně? Já ano. Pak mě ale štve, že mi určité věci závidí kdejaký pitomec, který pak pomlouvá, otravuje a mele blbosti. Mám se dobře. A mám to tvrdě vydřené. Od české mentality bych si ale asi potřeboval odpočinout. Příspěvky Rokera mi udělaly obrovskou radost. Je hezké vidět, že zde jsou i přející schopní lidé, kteří umí vzít život do svých rukou.

A co se týče toho cestování. Moje noha už vstoupila na 4 kontinenty (a to mám pocit, že jsem ani pořádně cestovat nezačal). Cestování miluji. Je to něco, bez čeho nemohu být a co nutně potřebuji k životu a ke svému rozvoji. Pokud čas umožní, tak tradá na éro. Mám po světě dost přátel a známých, takže se sem tam s někým něco podnikne. Cestuji zásadně bez cestovek a docela dobrodružně. Otevřelo mi to srdce a dalo koule. Nějaký ten rok jsem v cizině i žil. Je nádhera vzpomínat na vylezené kopce, různé zajímavé skvělé lidi, vzdálené lásky, dobrá jídla, pot, dřinu, déšť, mráz, vedro, tajemné stavby, různé silné zážitky, ... Mně prosím žádná Jugoslávie nezajímá. Chci toho poznat a zažít co nejvíc. Inspiruje mě to v životě a mnohému naučilo. Hlavně je krásné vidět, že šťastní lidé umí být jak v bohatých krajích, tak v těch hodně chudých. Spousta těch uremcaných líných levičáků není schopná jít naproti jakékoliv příležitosti, nedělá pro svůj rozvoj vůbec nic. Oni vlastně ani neví, co je to poctivá práce a jaké to je budovat něco, za co mají ZODPOVĚDNOST. Jsem typ dříče a můj přístup by se dal shrnout do třech slov: Zodpovědnost, disciplína a svoboda. Pocházím z obyčejné dělnické rodiny. První peníze jsem vydělal prací ve 14 letech. Pracoval jsem i při studiích. Před nějakou dobou jsem se rozhodl, že budu dělat sám své věci, které chci. Také nechci být zaměstnancem. Nechci být závislý na někom. Přebral jsem zodpovědnost za svůj život a dřu. Proto se nelze divit, že mi vadí levicové nářky a tendence mě brzdit, omezovat a "přerozdělovat" moje poctivě vybudované. Největší hodnota peněz je v tom, že mi přinášejí svobodu volby. A nemám rád, když mi na mou svobodu chce někdo sahat. Rozhodl jsem se odbočit a jít těžší cestou. Nikdy nebudu naříkat. Chci být připraven dát těm, které budu milovat to nejvíc, co dokážu (srdce, zázemí, všechno). Chci si uchovat svoje hodnoty a být jim věrný.

Začínám zjišťovat, že levičáci jsou prostě chlapi bez koulí.

A ještě. Pracoval jsem v sobotu odpoledne. A mám ještě nějakou práci na večer. Zítra vstávám v šest hodin, jako každý den. Co vykonal během víkendu běžný levičák pro to, aby se měl lépe? Hodit v pátek ve tři hodiny věci za hlavu a jít do čepu nadávat? Co za tohle prosím chcete?

A proč bych měl jít za 18,000 Kč hrubého do fabriky? Abych si něco dokazoval? Abych si dokázal, že budu umět žít jako někdo jiný? Není to žádné hrdinství. Tohle je každého osobní rozhodnutí. Každý je zodpovědný za to, jak se svým životem naloží. Kdyby spousta lidí přestala dělat zlou krev a prskat a raději se zodpovědně chopila svého života, měli bychom se tu všichni lépe.

I když to není jednoduché, mám svůj život rád. Stojí to za to. I přes občasné pády, krvácení a boj. Na druhou stranu o to krásnější je pak ta spousta úžasných věcí. Když se temnota mísí se světlem, všechno to začíná dávat smysl jako komplexní celek.

Jedna věc mi tu strašně chybí. Aby si každý člověk začal svého života vážit a podle toho se taky choval. Když slyším ten nářek a kecy, svírá se mi už pěst. Pokud mi něco hodně vadí, je to tohle. Takovýhle chlapi mají vést národ?

A ke komunismu řeknu jednu věc: Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat, co si myslet, co uctívat, co jíst, co poslouchat, koho milovat, s kým se bavit, kam lítat a nelítat (jezdit nebo nejezdit).

Také jsem pro změnu ve společnosti. Ta ale nepřijde, aniž bychom se změnili my všichni. Jak by zhruba ta změna mohla vypadat, to už tu nastínil kolega Roker. Takže díky.