Slečno nebo paní mmajusko, není třeba se "pořádně nadechovat", nespokojenost je matkou pokroku a diskuze jsou od toho aby se vedly... Já reagoval na tohle

A ano hurá ať žijou komunisti za těch se tady žilo lépe v určitých věcech.Prosperovala ekonomika ,byla práce ,bylo kde bydlet.

Pochopte jednu věc, že nelze srovnávat tehdejší dobu s dnešní a už vůbec nelze tehdejší dobu nazývat ekonomikou, možná "řízenou ekonomikou" ale ani to, si myslím není to pravé označení...
Já nerosporuji, že pokud to napíšete takto stroze: "Byla práce, nebyl dluh" atd., jak dnes často slýchávám, tak že nemáte v podstatě pravdu, já se pouze snažil najít polemiku a zkusit Vás přivést na myšlenku, proč jste měla poněkud plnější bříško než máte, zřejmě, dnes. Nevím jestli mi úplně porozumíte, ale prostě šlo mi o to, zda jste se zamýšlela kde že ti "zlatí komunisti" brali na ty sociální jistoty a ten "blahobyt" na který zde nostalgicky vzpomínáte.
Jak jsem již psal, stejně tak můžete i "oslavovat" NSDAP a jejich režim v třicátých letech. Také lidé měli práci, bylo relativně levno a byly sociální jistoty. Že se Vám to příčí? Ano, chápu, ale to je právě o tom zamyšlení, jaká cena je ještě únosná za to "mít se dobře". Vy tvrdíte, že sebrání všeho již vybudovaného, soukromého majetku (pokud nešlo o auta, byty a rodinné domky režimu "blízkých lidí"), zavření těchto majitelů (pokud měli jaksi více než se soudruhům v té době zdálo únosné) Vám připadá přijatelná cena, tak to stačí říci narovinu a nemusíme si na nic hrát. Mě se to prostě jeví jako cena nepřijatelná a to zdůrazňuji jsem byl nějakou dobu zaměstnanec a začal s holým zadkem (což zde někteří tvrdošíjně, řekl bych až fanatisticky popírají, nu což, zřejmě mě znají lépe než já sám ). Řekl bych to asi tak, lidé, kteří razí heslo "z cizího krev neteče", tzn. já se nikdy na vlastní firmu, firmičku, živnost nezmůžu (nemám na to, nemůžu, nechci, to ať si každý přebere), tak proč by mi mělo vadit, že budu žít z peněz někoho jiného, kdo o ni, byť poctivě vybudovanou (majitelé firem nejsou jen zločinci, jak se mnoho lidí snaží samo sebe přesvědčit) přišel... Mě se to netýká. Tak potom vznikají hesla "ZLATÍ KOMUNISTI".

Druhá věc je politika zaměstnanosti dnes a politika mzdová. To už je samozřejmě jiný oříšek a dnešní doba opravdu není utěšená, co se tohoto směru týče tak vláda pro to nedělá ABSOLUTNĚ NIC (v mých očích), to máte jistě pravdu.
Zkrátka, si musíte uvědomit jednu věc, že i toto se odehrává na poli konkurence. Pokud je na jedno místo technika pro platové okna 30 zájemců, nebude zaměstnavatel motivován k lepšímu finančnímu ohodnocvení, to je logické... Řešení bych viděl v ozdravení trhu, například snížením nákladů na práci (u nás je obrovské zdanění výkonu), omezení zaměstnávání cizinců (dělal bych více prostátní politiku, navzdory EU, byť by bylo nutno vystoupit), důslednou kontrolu dodržování všech pravidel a s tím související zpružnění zákoníku práce (k tomuto se ještě pokusím vrátit níže), odstřižení od státního vemena lidi, kteří zkrátka nikdy dělat nebudou) atd. atd. O státních zakázkách a korupci, která na to má obrovský vliv se snad bavit ani nemusím, to je samozřejmost.
Pokud by se podařila dostat zaměstnanost dejme tomu pod 5% (nulová nebude nikdy, jsou lidé, kteří prostě DĚLAT NEBUDOU) tak bude i cenová a mzdová politika někde jinde a pak už to bude zase a jenom na lidech.
Dám příklad: Pokud je v nějakém regionu 1000 uklízeček a jen 800 pracovních pozic, je bezpochyby, že ty uklízečky nemají dobré výchozí podmínky, jaké je řešení? Buď zavést minimální mzdu pro uklízečky například 15000kč, co to bude znamenat? No jen to, že ty zaměstnané o práci přijdou a firmy to budou řešit dohodou o pracovní činnosti atd.
ANEBO? Ruku na srdce, ne všechny z těch 1000 uklízeček nemají schopnosti nebo možnosti si zvýšit kvalifikaci a pokud to například 300 z nich udělá co se stane? Ne jen že pomůžou sobě k lepší práci, ale pomůžou i svým kolegyním, najednou bude na trhu práce v daném regionu chybět 100 uklízeček a zaměstnavatelé budou nuceni si je udržet, jak asi?
Berte to prosím jako příklad, myslím si, že touto cestou by se měla správná společnost vydat a takto přemýšlet, ne zestátňováním, nařizováním, vyhroživáním, zakazováním...
K tomu zákoníku práce, víte, často slýchám od podobně zaměřených lidí jako Vy, že zákoník práce by se měl hodně zpřísnit ve prospěch zaměstnance, dokonce jsem někde četl, že by měl zaměstnavatel mít dokoce ZAKÁZÁNO propouštět, pokud se zaměstnanec ničím neprovinil. A vidíte, zase jsme u toho jednoduchého myšlení. Pokud se zaměstnanec v důslednu tvrdého (chcete-li "spravedlivého") zákoníku práce stane v podstatě "adoptovaným dítětem", bez možnosti vrácení, co se stane? Jakou budou mít motivaci střední a menší firmy vytvořit pracovní pozici, když si nebudou jisti, zda za rok bude potřeba (a zaměstnance propustit nebudou moci)? Druhá věc, již stávající zaměstnanaci se z toho, promiňte mi, budou moct oprcat, jelikož bude všeobecný strach přijímat nové a pracovní nároky na stávající lidi budou vyšší a vyšší... Takže z toho je vidět (prosím, třeba to vidíte jinak), že zpřísňováním zákoníku práce si zaměstnanaci a odbory vlastně dělají medvědí službu. Ruku na srdce, pokud Vás bude chtít majitel propustit, tak to prostě udělá, Vy byste chtěli dělat někde kde o Vás nestojí?
To je o tom, že Vy se tak bojíte o práci, že ve zpružnění trhu a možnosti vyměnit i 3-4x za rok práci vidíte to největší zlo a proto se motáme neustále v kruhu. Zaměstnání MUSÍ být výhodná smlouva pro obě strany, zaměstnanec potřebuje dobře placenou (odpovídající své kvalifikaci) práci a firma zase potřebuje dobré a spokojené zaměstnance!!! Že jsou zmrdi na obou stranách snad netřeba zdůrazňovat, ale přibližovat se tomu "ideálnu" opravdu nepůjde represemi a stavěním jednotlivých stran prosti sobě!!! Znova opakuji, NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je, aby pracovních příležitostí bylo dostatek a teprve POTÉ je třeba zpružnit (chcete-li změkčit) zánoník práce, aby se to hýbalo a i špatní zaměstnavatelé se museli stát dobrými, protože dobrých volných zaměstnanců nebude dostatek.

Toť z mé strany, aby zazněl i nějaký můj návrh řešení a jen jsem nekritizoval. Kdo ten sloh dočetl až sem, má můj obdiv