No jo, tohleto jsou jenom takový obecný řeči. Ne, že bych s tím z části nesouhlasil.
Pravda je, člověk je svýho štěstí strůjce a že kdo neriskuje nic nezíská.
Ale realita bejvá o trochu jiná. Někdy.
Vem si člověka, co vyleze cca ve dvaceti ze školy a sežene dobrou a dobře placenou práci, ve který si spokojeně maká třebas deset let.
Za tu doby přijde dítě nebo dvě, hypotéka na dalších 30 let dopředu.... Pak se zaměstnavatel napříkla položí, nebo se podmínky v práci změní natolik, že už není ani tak dobrá a už vůbec ne tak dobře placená. Takovejch případů je. A co pak? Myslíš, že člověku s hypoškou na krku někdo půjčí další mega? A pokud jo, může si to takovej člověk vůbec dovolit risknout, aniž by tím ohrozil svojí rodinu, která nakonec může skončit někde pod mostem?
Prostě to taky není pro každýho.
Vážím si kohokoliv kdo pracuje. Ať už je to zaměstnanec, živnostník, velkopodnikatel. Nikomu nic nezávidím...
Ale to jak se tady dá dočíst mezi řádky, od některých lidí, že každej zaměstnanec musí bejt nutně buď flákač nebo blbec mě celkem štve (slušně řečeno).