moji agapornisové to měli tak, že sameček musel každou novou věc "schválit k použití". A dělali si schválnosti. Takže když samice měla hlad, tak na něj dotírala, ať ji ten nový lákavý trs krmení schválí a on jakoby nechápavě překvapenej předstíral, že sám nemá hlad a jen se jakoby divil co po něm chce a proč dotírá. nebo si schválně jeden, kterýkoli sedl tak, aby druhý nemohl ke žrádlu a dělal dotčenýho, když se ten druhý natahoval přes něj, jako by říkal, co do mě strkáš, když si tu sedím. nebo si otřeli umaštěnej zobák druhýmu do peří, ale za to pak od něj schytali klofanec, protože to už je vážně moc. ale spali stulený k sobě .