Ahoj.

V červnu jsem si pořídila samičku pandinus imperator. Pokud je to důležitý, ze zverimexu.
Četla jsem, že by byla žádoucí společnost jiného štíra, jenže bohužel, žádnýho společníka jsem jí nepořídila. Akorát jsem si s ní hodně často hrála, aby úplně nezlenivěla a udržela si dravost. Asi tak denně. Potom přišly letní prázdniny, kdy jsem byla docela zaneprázdněná a nehrála jsem si s ní tak často. Zdivočela a od té doby se moc nenechávala chytit, ale nějak jsem to neřešila.
Krmila jsem jí cvrčky, obalovala jsem je ve vitamínech. Byla docela pažravá a pořád chtěla další, takže jsem se asi v září dostala na 3-4 cvrčky denně. Tak jsem usoudila, že by mohla zvládnout sarančata. Zvládla, samozřejmě s menší frekvencí.
V listopadu jí praskl krunýř. Myslela jsem, že je to v pořádku, že se jí zase brzy vytvoří nový. Přecijen dost žrala. Jenže to se nestalo, pořád ne. Ale ani to jsem neřešila, nechávala jsem to přírodě s tím, že třeba jen ztloustla, že na ní sarančata byla moc velká, a ona jen neměla dostatek živin pro vytvoření novýho. A netrápilo mě to, protože jsem jí potravu obalovala ve vitamínech a k tomu jsem jí místo vody vařila takový ten výživný roztok. Víc jsem přeci dělat nemohla. A s úsudkem, že sarančata tedy byla moc velká, jsem přešla znovu na cvrčky.
Nejzávažnější problém nastal asi před měsícem. Nežere a cvrčci jí totálně nezajímají. Nevšímá si jich, přitom reflexy má dobrý, když jí zlobím. Je pořád zalezlá v rohu.
Včera jsem si s ní chtěla trochu pohrát a pozlobit jí, určitě, bránila se dobře, ale nepěkně často mi padala z ruky, neudržela se, a celkově byla pasivní.

Co se děje, co mám dělat? :(

Jak jste poznali, jsem začátečník, nesežerte mě, prosím. Snažila jsem se.