Když se tu před časem řešilo podobné téma (příbuzenská plemenitba, a mezidruhové křížení), tak jsem byl jako odpůrce těchto praktik několika GURU této poradny dost rázně "poučen", že to u plazů vlastně nevadí, a někdy je to naopak ku prospěchu.

Ve zmíněné diskusi jsem figuroval a tak se také vyjádřím. Na tom, co jsem kdysi psal, nadále trvám. Nechtěl jsem se k tomuto tématu vyjadřovat, ale když vidím, že se stále tato problematika prezentuje zkresleně stylem "hodím bráchu na ségru a narodí se krypl", tak mi to nedá. Řešit to takto striktně je prostě nesmysl. Řada populací v teráriích byla původem, nebo správně řečeno stále je původně z několika málo jedinců, jež chtě nechtě byly založeny na velmi příbuzných rodičích, kteří byli právě sourozenci, nebo se jednalo o matku se synem a podobně. I v případě dvou tří nepříbuzných párů nelze nedocílit inbreedingu, pokud chováme všichni pouze na nich a jejich potomcích, protože stačí několik let a u těch pár chovatelů, kteří u konkrétního druhu vydrží, už se vyskytují jedinci s krví všech zmíněných prapředků a jež lze nadále jen míchat mezi sebou. A co dál? Zrušit chov?
V některých případech, než je chov na příbuzných zvířatech, jiné možnosti nebyly a nejsou (zvířat je omezené množství, není kde brát novou krev kvůli zákazu dovozu, nebo vývozu, jiná zvířata už neexistují atd.).
Kdyby byl inbreeding opravdu tak škodlivý a projevoval se v krátkém čase, jak jste tvrdil a tvrdíte, dávno tu nic v chovu nemáme, nebo jsou zvířata tak silně degenerovaná, že by se od jejich chovu upustilo. Jak by vypadaly asi ostrovní populace řady plazů (hadů, želv, varanů), kdyby tam inbreeding sehrával takovou roli??? Dnešní herpetologové u řady z nich uznávají fakt, že populaci založila jediná březí samice, která se dostala na ostrov sama a tamní populaci založila. Dva příklady za všechny starý a nový - obří želvy z Galapág a jejich protějšky ze Seychelských ostrovů (obsáhlý článek na pokračování lze dohledat opět v AT, autorem je pan Rehák), nebo moderní problém Gran Canaria s vysazenou L.g.californiae (poprvé zjištěna v roce 1998), kterých byly už odstraněny či zneškodněny tisíce (klasická snůška L.g.californiae je mezi 6-10 vejci/samice) a přitom vznikla původně z několika kusů(úvahu v to, nakolik a zda byly tyto vysazené či uniklé kusy z terarijních chovů nepříbuzné ponechám na čtenářích, ale trošku napomohu faktem, že se tam bojuje vesměs s albinotickou populací).
Jak psala Aurifer, problém v chovech u inbredních zvířat a to jak přírodních, tak mutačních, je nevyřazování zvířat vykazující zjevné vady a to jak vzhledové, tak genetické (se železnou pravidelností se řeší na forech přírodně zbarvené páry guttat dávající dokola hrbatá mláďata, mláďata s kasuářími hlavami, atd., jež bývají zpravidla sváděná na inkubační teplotu), což venku zabezpečí predátoři, kteří vůči chcípáčkům nejsou přecitlivělí jako někteří zdejší samozvaní milovníci zvířat, eliminují je i podmínky, jež nelze ani zdaleka nazvat optimálními než panují v teráriu atd. Vezměte si fakt, že pokud se malá natrixka nenažere pulců (nic jiného zpravidla nedokáže slovit) do jisté doby, uhyne. Pár takových několikatýdenních vychrtlin jsem měl tu čest potkat v přírodě kupříkladu u Berounky a přitom na tuhle "smůlu" jim stačilo být namísto u tůně s pulci přímo u prudkého toku řeky. Vzdálenost, která je dělila "od přežití" byla cca 50metrů, leč se tam žádný z hádků zavčasu prostě nedopravil. Genetiku přitom pro populaci mohou mít jak by řekl Kodet "vynikající!!", ale jaksi je jim na nic, když jsou ve špatnou dobu na špatném místě.
Nechci znít skepticky, ale po těch všech letech, co se věnuji chovu lecčeho, sleduji dění jak v chovu přírodně zbarvených, tak mutačních zvířat, po tom, co jsem četl a viděl, mi přijde představa, že máme na výběr volit mezi příbuznými a nepříbuznými zvířaty, bláhová. Pokud přeskočím čerstvě a dokola dovážené druhy posledních let, kde nikdo inbreeding neřeší a kde tvoří populaci v chovech takřka stále jiná nová zvířata, máme na výběr jen u komerčně silně rozšířených druhů a i u těch k oživení krve dochází zpravidla právě kvůli existenci Vámi tak zatracovaných mutací, které chtějí chovatelé do svého chovu získat a jsou ochotni si je přivézt ze zahraničí, resp. tyto nové mutace nebývají z našich krajů a tak přinesou i potřebnou novou krev pro oživení.
Tak bych se tedy zeptal, kolik z těch zvířat, jež v teráriích chováme mají řekněme třeba jen do páté generace zpět importovaný kus o němž lze říct s jistotou, že nemá návaznost na naše krevní linie, tedy že druh, který chováme už není inbrední, i když kupuji pro jistotu na opačném konci republiky??
Dáme si tedy pro velký úspěch opáčko a zůstaňme na chvíli třeba u těch constrictorů a vypusťme z toho to, že za posledních deset patnáct let jejich heterozygocie stoupla díky spoustě importovaných mutací a následných odchovů na míru, jaká tu byla jen v počátcích chovu, kdy byla importována zvířata z různých lokalit a která dala základ hroznýši domácímu - mixákovi. Veškeré odchovy constrictorů v ČR byly výsadou několika málo chovatelů jejichž zvířata byla po všech těch letech více či méně příbuzná. Psal o tom Vergner, tuším i Rehák v AT dobře dvacet let zpět, že v odchovech přírodně zbarvených králováků se objevuje čím dál častěji větší množství neoplozených vajec, abnormálně veliká a nebo deformovaná mláďata, zvířata bez očí, nebo jen s jedním (totéž se týká tmavek).