Ale nejsou, naopak soukromníci co do toho dělají mají na rozdíl od zoo mnohem větší možnosti chovat a i sehnat "čistá" lokalitní zvířata a následně i novou krev.

Ale jo, to se nepřu, ale důležité je tam právě to "soukromníci, co do do toho dělají". Drtivá většina teraristů si prostě zvířata z lokality XY nevozí a na takových zvířatech nechová. Když už takové zvíře získají, nedbají na to, čím to dopárují, to zajímá opět jen zasvěcené. Zkrátka lidé jako Ty a pár dalších, jsou světlou výjimkou. Ostatní párují zvířata podle toho, že se to jmenuje Elaphe (O) taeniura a neřeší že to má nějaké formy, subspecie, natož aby řešili, jestli párují ridleyiky zrovna zvířaty z Cameron highlands a ne thajskými.
Zoologické zahrady byly myšleny zahrady v tom slova smyslu, jež vedou plemenné knihy na konkrétní druhy, respektive jsou tím pověřeny (viz třeba Zoo Praha mezinárodní plemennou knihu Cyclura nubila, evropské plemenné knihy želv Heosemys grandis, Orlitia borneensis atd.).
Nebavím se tu o zoo v duchu, jak bylo uváděno výše a to, že návštěvníku ukáží hroznýše, tmavku nebo mřížkatici bez ladu a skladu, jež mají jen čistě z expozičního důvodu a kde vůbec nesejde na tom, odkud zvíře je ani co je zač, protože 99% návštěvníků ani jednoho z uvedených druhů nepoznají a kdyby tam stálo že to je anakonda, záměnu neodhalí.
Jistěže má soukromník daleko větší šance sehnat "čistá" lokalitní zvířata, otázka ale zní, kolik těch klasických chovatelů to skutečně zajímá, že taková zvířata chová a co jim to dává. Dle mě prostě nic, protože obdobně zapálených je prostě minimum. Nemá cenu tu řešit takové niance, když obecné povědomí valné většiny teraristů je pouze to, že existuje druh, ten se má pářit tím samým druhem a tím to končí. Vzdor mému zaujetí pro křížence (ovšem mezidruhové a výše), osobně nepovažuji za vhodné pářit italské orbicularky zvířaty z Francie, stejně jako balkánskými nebo naopak z Ukrajiny. Buď jak buď chovance nedostáváme s testy DNA a tak se prostě v sebelepším chovu může přihodit, že člověk nechtě přiřadí zvíře s jinou genetikou a pak je celá taková práce vniveč, ač se snažil sebevíce. Ani nemáme šanci to odhalit.
Jediná cesta je dovést si celou skupinu zvířat z jednoho místa a na nich chovat a neřešit chovy ostatních, protože spolehnout se lze jen na to, co mám doma, co jsem přivezl, co jsem viděl. Bohužel ne vždy se taková věc podaří a rozhodně to neplatí o valné většině zvířat v chovech. O tom mě prostě nikdo nepřesvědčí. Znovu podotýkám, že tu neřeším druhy na okraji zájmu teraristické veřejnosti, protože prostě taková zvířata nechová. Běžně chované druhy čisté nejsou ani omylem.