Je to tak, jak jste se dočetl. I můj názor je ten, že rod Ranitomeya je poměrně vhodný pro pralesničkáře-začátečníka, dokonce mi přijde, že jsou méně náročné na podmínky chovu obecně, než rod Dendrobates, který je začátečníkům doporučován. Ranitomeyky jsou opravdu skvělé žabky, některé druhy krásně zpívají, jiné nejsou slyšet skoro vůbec. Co se týče počtu vajíček ve snůšce, tak záleží na druhu. Třeba Ranitomeya lamasi má ve snůšce dvě až tři vajíčka, Ranitomeya benedicta jich může mít ve snůšce klidně šest. Snůšky mívají velmi často, v podstatě když samečkovi seberete snůšku, o kterou by se jinak staral a hlídal jí, začne po chvíli znovu zpívat a takhle pořád dokola. Odchov pulců a následné rozkrmování těch "mikromláďátek", je překvapivě bezproblémové. Na to, že mají těsně po dokončení metamorfózy cca 1cm, zvládají ihned žrát mikrocvrčky a octomilky. Já osobně jsem z nich nadšená a přijdou mi na chov naprosto nenáročné, když je srovnám s některými jinými rody pralesniček...po Epipedobates anthonyi, mám od lamasek a benedictek nejvíc mláďat. Jediná jejich nevýhoda je, že jsou hodně plaché a docela se schovávají. Nejsou to tak expoziční žáby, jako třeba rod Dendrobates, Phyllobates apod. Ale píšu jen ze zkušenosti s těmito dvěma druhy Ranitomeyek.