"Zkus si nalít na odřeninu byť zředěné Savo a neudržíš svěrače."

dovolím si reagovat - jednou jsem to náhodou udělala, protože jsem neměla nic jinýho, a přežila jsem. Údaje na etiketě nejsou písmo svatý. Občas člověk musí improvizovat. Přišlo mi, že to pálí stejně jako kterákoli jiná pálivá dezinfekce typu jódová tinktura (klasická socialistická). Za sebe mohu říct, že nejhorší zkušenost, kterou jsem udělala, a co už nikdy nebudu opakovat, je napatlání celýho sedřenýho kolena takovým tím lihovým gelem, který se poslední dobou prodává jako mycí/dezinfekční prostředek - jakože na cestách si umyjete ruce bez vody. No, málem jsem se opravdu neudržela... Už nikdy. Do očí to musí být lepší než pepřák.

Co se zvířat a (ne)humánního přístupu k nim týče, před víc lety nám veterinář na ušní svrab u koček prodal kapky (název nevím) s tím, že ošetření není nejjednodušší, protože to pálí, a že po vysazení po nějaké době stejně přirozeně dojde k reinfekci. obsahovalo to izopropanol, teda něco co pálí víc jak etanol, protože je to ulpívavější. Jsem si řekla, že to nebude horší než odhmyzit a odklíštit divokou ostrou kočku a dala se do toho. No za pár dní kočky prchaly v hrůze jak mě viděly, odchyt lstí a ošetření snad dvakrát denně vysloveně na sílu vedlo k tomu, že se z mazlíků staly vystrašený bestie a mě osobně začaly skutečně nenávidět. Tak či onak léčba byla jednoznačně horší než nemoc! Kdyby nic jinýho, tak jsem se bála, že nám po zralé úvaze prostě zdrhnou. Stopro horší než savo 1:10.